Uklizená krajina chřadne. Křoviny do ní patří (Třebíčský deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Když se řekne "křoviny", vybaví se vám možná něco zarostlého, zanedbaného a neužitečného. Křoviny jsou ale významným prvkem zdravé krajiny, ve které plní důležitou funkci pro zachování její ekologické rovnováhy.
Na jaře, ještě dřív než začnou kvést ovocné stromy, zabělá se krajina Vysočiny rozkvetlými trnkami. Hned na to kvete žlutě červený bez a ještě později se přidávají bíle kvetoucí hloh, černý bez a růžové květy šípku. Proč se tedy tyto keře malebné a užitečné svými květy a pak svými plody - bezinkami, šípky, hložinkami - stále plošně likvidují?
Z pohledu vlastníka či uživatele zemědělské půdy jsou křoviny vlastně k ničemu. Z dřívější zemědělské praxe dokonce existuje ve slovníku zemědělce stále výraz "kaz" pro každý solitérní strom, keř, pás keřů, remízek, mez či jinou rozptýlenou zeleň, který musí zemědělec při obhospodařování pokaždé objíždět a krátit tak svůj výnos. Když se křoviny vysekají, krajina je přehledná, uklizená, maximálně využitá a pohodlně obhospodařovatelná. Tento pohled se ukázal být zcela v rozporu se zdravým rozumem dobrého hospodáře. Za 40 let hospodaření neblahých JZD bylo v České republice zničeno mezi poli 3600 hektarů rozptýlené zeleně čili remízků, dále pak 4000 kilometrů liniové zeleně čili porostů podél cest a vodních toků, a 240 000 hektarů mezí. Došlo tak k narušení odtokových poměrů, k půdní erozi, snížení počtu druhů rostlin a živočichů i četnosti zastoupení jednotlivých druhů v zemědělské krajině.
Křoviny jsou často posledním útočištěm celé řady mizejících druhů naší fauny. Křoviny jsou nejen v době květu potravou pro hmyz, také hmyzožraví ptáci a drobní savci zde po celý rok hledají úkryt a svou potravu. Řada druhů ptáků si v křovinách staví svá hnízda.
Krajina českých zemí se za doby kolektivizace a scelování pozemků velmi změnila. A tak není divu, že ťuhýk obecný a pěnice vlašská v nížinách prakticky vymizeli. Stavy strnadů, pěnic a bramborníčků se prudce snížily a dva druhy ťuhýků z naší fauny takto zmizely úplně. Nejviditelnějším příkladem je rapidní pokles koroptví polních z 6 milionů jedinců v roce 1935 na několik desítek tisíc v roce 1997. Na Vysočině to s likvidací rozptýlené zeleně nebylo tak zlé jako v úrodných nížinách. Dnes už víme že "uklizená krajina není zdravá krajina" a že křoviny v ní nesmí chybět, neboť chrání půdu před erozí, zvyšují schopnost krajiny zadržovat vodu a udržují rozmanitost druhů rostlin a živočichů. Pokud se chceme spolu s ťuhýky, pěnicemi, strnady a bramborníčky těšit z křovin, které každé jaro zbarvují naši krásnou Vysočinu, berme při hospodaření ohled na krajinu. To není luxus, ale nutnost a základní předpoklad udržitelného zemědělství.
Na jaře, ještě dřív než začnou kvést ovocné stromy, zabělá se krajina Vysočiny rozkvetlými trnkami. Hned na to kvete žlutě červený bez a ještě později se přidávají bíle kvetoucí hloh, černý bez a růžové květy šípku. Proč se tedy tyto keře malebné a užitečné svými květy a pak svými plody - bezinkami, šípky, hložinkami - stále plošně likvidují?
Z pohledu vlastníka či uživatele zemědělské půdy jsou křoviny vlastně k ničemu. Z dřívější zemědělské praxe dokonce existuje ve slovníku zemědělce stále výraz "kaz" pro každý solitérní strom, keř, pás keřů, remízek, mez či jinou rozptýlenou zeleň, který musí zemědělec při obhospodařování pokaždé objíždět a krátit tak svůj výnos. Když se křoviny vysekají, krajina je přehledná, uklizená, maximálně využitá a pohodlně obhospodařovatelná. Tento pohled se ukázal být zcela v rozporu se zdravým rozumem dobrého hospodáře. Za 40 let hospodaření neblahých JZD bylo v České republice zničeno mezi poli 3600 hektarů rozptýlené zeleně čili remízků, dále pak 4000 kilometrů liniové zeleně čili porostů podél cest a vodních toků, a 240 000 hektarů mezí. Došlo tak k narušení odtokových poměrů, k půdní erozi, snížení počtu druhů rostlin a živočichů i četnosti zastoupení jednotlivých druhů v zemědělské krajině.
Křoviny jsou často posledním útočištěm celé řady mizejících druhů naší fauny. Křoviny jsou nejen v době květu potravou pro hmyz, také hmyzožraví ptáci a drobní savci zde po celý rok hledají úkryt a svou potravu. Řada druhů ptáků si v křovinách staví svá hnízda.
Krajina českých zemí se za doby kolektivizace a scelování pozemků velmi změnila. A tak není divu, že ťuhýk obecný a pěnice vlašská v nížinách prakticky vymizeli. Stavy strnadů, pěnic a bramborníčků se prudce snížily a dva druhy ťuhýků z naší fauny takto zmizely úplně. Nejviditelnějším příkladem je rapidní pokles koroptví polních z 6 milionů jedinců v roce 1935 na několik desítek tisíc v roce 1997. Na Vysočině to s likvidací rozptýlené zeleně nebylo tak zlé jako v úrodných nížinách. Dnes už víme že "uklizená krajina není zdravá krajina" a že křoviny v ní nesmí chybět, neboť chrání půdu před erozí, zvyšují schopnost krajiny zadržovat vodu a udržují rozmanitost druhů rostlin a živočichů. Pokud se chceme spolu s ťuhýky, pěnicemi, strnady a bramborníčky těšit z křovin, které každé jaro zbarvují naši krásnou Vysočinu, berme při hospodaření ohled na krajinu. To není luxus, ale nutnost a základní předpoklad udržitelného zemědělství.