Přírodovědec: Obce mohou chránit pestrost druhů jednoduše třeba pásy vegetace (ČTK)

Největším problémem pro biodiverzitu, tedy rozmanitost druhů, v Česku je stav zemědělské krajiny, ale obce ji mohou chránit jednoduše třeba pomocí biopásů - pruhů trávy, keřů či stromů a jiné vegetace v polích. Na konferenci s názvem Udržitelná budoucnost obcí to včera řekl přírodovědec a pedagog Jakub Hruška. Rozsáhlé intenzivně obdělávané zemědělské plochy s minimem přírodních prvků podle něj zásadně ohrožují hmyz, polní ptáky i další druhy. Jedním z nástrojů ke zlepšení situace jsou podle něj kroky, které mohou podnikat samotné obce i bez složité administrativy, jako například zmíněné biopásy.

„Pestrá krajina je klíčem k udržení biodiverzity. Tam, kde létají modří motýli, je ekologický stav lepší. Kde jsou jen bílí, je to špatné,“ řekl Hruška. Kromě motýlů je důležitým indikátorem také množství hmyzu nebo přítomnost polních ptáků. Krajina bez remízků, mezí, stromů či vodních prvků, jaká vznikla v důsledku velkoplošného zemědělství, je podle něj pro přírodu zničující.

Jednou z možností, jak mohou obce krajinu ovlivnit, jsou podle Hrušky pozemkové úpravy, které umožňují lépe uspořádat pozemky a zároveň do území integrovat opatření pro ochranu přírody. Mohou být komplexní, tedy celoplošná, nebo naopak zaměřená jen na část území. „Jedná se však o proces náročný na koordinaci i souhlas vlastníků pozemků,“ dodal.

Pozemkové úpravy zahajuje Státní pozemkový úřad na žádost vlastníků, obce, stavebníka nebo z vlastní iniciativy. Předcházejí jim přípravné práce, jako je průzkum území, geodetické zaměření a soupis nároků vlastníků. Následuje návrh takzvaného plánu společných zařízení, kam spadají například polní cesty, protierozní a protipovodňová opatření, ale také prvky na podporu biodiverzity. Realizaci završuje vytvoření nové digitální katastrální mapy a výstavba navržených opatření.

„Každá obec může začít jednodušeji. Například jednat s místními zemědělci a využít vlastní půdu,“ řekl Hruška. Jedním z účinných kroků jsou podle něj biopásy, tedy pásy vegetace na okrajích polí, které poskytují útočiště hmyzu i ptákům. „Ty jsou navíc finančně výhodné, v roce 2024 mohly přinést zemědělcům i více než pěstování pšenice,“ dodal přírodovědec. Dotace z druhého pilíře Společné zemědělské politiky EU totiž činí zhruba 12 000 korun na hektar, v závislosti na typu biopásu.

Podle Hrušky by obce měly tuto příležitost využít. Přispěly by tak ke zlepšení stavu krajiny dříve, než se pustí do náročnějších procesů, jako jsou právě pozemkové úpravy.

ČTK

• Předchozí
• Následující