EKOLOGIE: Chvála myslivosti (neviditelnypes.lidovky.cz)

K svátku svatého Huberta

 

Ve středu 3. října byl svátek svatého Huberta. V mnoha kostelích proběhly slavnostní Hubertské mše a na mnoha náměstích zněly zvuky lesních rohů. Myslivci si tak připomněli svojí tisíciletou historii, své křesťanské kořeny a svoji lásku k přírodě.

 

Myslím, že každého potěší pohled, ať již z auta či na výletě, na srnky na poli, každý přibrzdí, když přes silnici běží zajíc nebo liška a každý řidič si přeje vyhnout se středu s divočákem. A když někomu přejde přes cestu majestátní jelen, vzpomíná na to v hospodě několik let. Nejsem myslivec, ale konstatuji, že skutečnost, že v hustě osídlené krajině, jakou je naše republika, je možné potkávat ve volné přírodě jeleny, srnce, muflony, daňky či divoká prasata, tedy velkou zvěř, je díky myslivcům. Díky myslivcům, nikoli díky nějakým městským ochranářům. Myslivost je historicky osvědčeným způsobem udržitelného rozvoje přírodních zdrojů.

 

Oproti těmto faktům jsou v posledních letech různými ekologisty do vědomí lidí implementována environmentální dogmata, která svou podstatou staví člověka do protikladu k přírodě. Člověk vlastně do přírody nepatří, člověk svojí činností přírodu ničí a trvale zhoršuje životní prostředí. Nejlepším hospodářem je prý sama příroda a nezasluhuje si, aby byla ekonomicky využívána. Těmi pravými hodnotami je prý divočina, svobodný les, chráněné biotopy a biomanagement.

Díky této demagogii a polopravdám je občas myslivec vnímán nikoliv jako znalý milovník lesa a přírody a ochránce zvířat, ale mnohdy jako ten, který zvířata zabíjí pro své potěšení a pro ukojení svých „zavrženíhodných“ atavistických sklonů. A myslivost samotná, ačkoliv je oborem lidské činnosti, jehož obsahem je cílevědomé udržitelné hospodaření s přírodními zdroji, je považována za historický přežitek, za činnost odsouzenou k zániku, za obor, který přírodě a životnímu prostředí neprospívá, ale naopak škodí.

• Celý článek naleznete zde.