Počty šumavských jelenů by mohli snižovat i vlci (Mladá fronta DNES)

Správa NP Šumava střílí už dva roky po sobě rekordní počty jelení zvěře. Hlavním důvodem je snaha o ochranu přirozené i umělé obnovy lesa. Lov je ale náročný a zvířata stále častěji nacházejí útočiště v bezzásahových oblastech. Hlavně tam se do budoucna počítá s pomocí vlků.
„Tisíc kusů odlovené vysoké zvěře za rok není vůbec malé číslo. Tolik jelenů jsme mohli střílet i proto, že na Šumavě chyběl velký predátor, a naším úkolem bylo korigovat stav býložravců tak, aby byl ekosystém co nejvyváženější. Od loňska ale víme o tom, že vlka už máme. A začínáme uvažovat o tom, jak budeme muset své plány lovu kvůli vlkům přizpůsobit,“ říká ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
Podle odhadů se předpokládá, že by se vlci v několika skupinách mohli postarat o odlov až polovičního množství jelenů, které v současné době střílí v národním parku lidé. „Management hospodaření s jelení zvěří by se kvůli tomu musel upravit tak, abychom jeleny vlkům nevystříleli a měli dost potravy. Dostatek zvěře by měl zamezit i tomu, aby vlci lovili hospodářská zvířata. Budeme chtít docílit toho, aby se na Šumavě obnovila přirozená rovnováha a zmenšil se počet zvěře odlovené lidmi i rozloha oblasti, kde bude lov možný,“ dodává ředitel.
Na území NP Šumava v posledních letech jednoznačně vítězí přístup, který nepočítá s chovem jelenů. Zatímco v běžných honitbách se myslivci snaží o chov zvěře tak, aby získávali nejhodnotnější trofeje a mohli zvěř nabízet i zájemcům o lov za poplatek, v šesti honitbách na území národního parku je cílem snižování stavu jelenů a zajišťování co možná nejpřirozenější obnovy lesa za co nejmenších dalších nákladů.
Počet střelených jelenů dosáhl v posledních dvou letech hranice okolo tisíce kusů s tím, že reálný počet odlovených kusů dokonce přesáhl plán. A v lesích už jsou dopady intenzivního lovu patrné.
„Nemáme problém s tím, aby se nám v lesích přirozeně obnovoval buk, na některých místech se daří i jedli. A nemusíme investovat tolik prostředků do oplocenek, ochranných nátěrů a dalších způsobů ochrany. Jinde mají potíže třeba i s přirozenou obnovou smrků,“ popisuje náměstek ředitele Správy NP Šumava Jan Kozel, který má na starosti péči o lesní ekosystémy.
Zajistit odlov jelenů v podobném počtu není nic snadného, zvěř totiž střílí většinou pouze personál parku. Každý z lovců musí mít perfektní znalosti o pohybu zvěře i jejích přirozených úkrytech, lov je navíc mimořádně časově náročný a není snadné ho kombinovat s pracovní dobou. Zaměstnance proto motivují i různé benefity a náhrady za to, že zvěř loví.
„I díky tomu, že se v posledních letech motivace k lovu zvýšila, můžeme dosahovat tak vysokých odlovů. Zvětšuje se ale podíl území, kde už lov není možné efektivně provádět. I podle novely zákona o ochraně přírody a krajiny to sice je možné i v bezzásahových oblastech, jenže velká část těchto území se stává opravdu neprostupnou, kde lov není možný,“ vysvětluje náměstek.

Radek Štěpánek