Přihlásit

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o tlumičích (ale báli jste se zeptat)

Jak napovídá nadpis parafrázující název geniálního filmu Woodyho Allena, který převedl na stříbrné plátno sexuálně osvětovou příručku dr. Reubena, pokusíme se i my na stránkách Světa myslivosti o drobnou revoluci, byť ne erotickou. Uplynulých přibližně deset let jsem měl to štěstí stále častěji se setkávat během zahraničních lovů s tlumiči hluku výstřelu. S vidinou jejich legalizace u nás jsem poslední roky sbíral praktické poznatky související s používáním tlumičů, které se pokusím stručně shrnout formou odpovědí na často kladené otázky.

 

Doporučený Všechno, co jste kdy chtěli vědět o tlumičích (ale báli jste se zeptat)

Jak to tam namontujeme?

S ohledem na požadovanou přesnost střelby nevěřím na nejrůznější zázračná řešení v podobě kleštin na kónicky se zužující hlaveň ani na dodělávání rozličných příčných drážek a zápichů na hlavni. Celosvětově ověřeným a uznávaným řešením je pouze závit a na něj namontovaný tlumič nebo systémový bajonetový adaptér či různé druhy převlečných tlumičů na úsťovou brzdu (znovu systémové řešení), a to opět na závitu na hlavni.

Mám‑li novou kulovnici s hlavní se závitem, problém je automaticky vyřešen a mohu pouze vymýšlet, zda chci tlumič na závit (na rovinu přiznávám, že byť je to sice nejlevnější řešení, tak kvůli neustálému našroubovávání a odšroubovávání je také „nejotravnější“), nebo zda zakoupím některé z pokročilejších bajonetových řešení (např. A‑lock), případně si pořídím úsťovou brzdu s možností nasazení převlečného tlumiče přímo na ni (např. Roedale Deltabrake nebo A‑tec Marksman). Poslední dvě řešení přinášejí jednu výhodu: mohu mít více zbraní a mezi nimi měnit jeden registrovaný tlumič na standardizovaném rozhraní.

Ale pozor, některé zbraně mají na hlavni závit a za ním posazená mechanická mířidla. U nich, pokud nechceme mechanická mířidla demontovat (o jejich praktickém užití mám v dnešní době u většiny myslivců pochybnosti; řešením jsou kolimátory nebo zaměřovací dalekohledy se zvětšením 1–6×), je potřeba přemýšlet o volbě správného tlumiče, který nebude reflexní, což znamená, že nebude zasahovat vzad. Výsledná sestava zbraň‑tlumič bude ale nutně výrazně delší. Existuje možnost použít buď klasický tlumič se závitem v zadní části, nebo rychloupínací montáž jako A‑lock mini, ale je potřeba vybírat správný tlumič s označením „front“, který není reflexní. O kombinaci lovecké zbraně s pevnými mířidly a úsťovou brzdou s montáží převlečného tlumiče bych z estetických důvodů raději neuvažoval. Sice by to fungovalo, ale vypadalo by to dost šíleně.

Co se týče kulovnic bez závitu, mám určitou obavu z aktivit různých domácích kutilů, kteří ve snaze ušetřit pár korun za práci puškaře, jenž umí udělat závit souosý s vývrtem, budou raději zkoušet řezat závit na hlaveň doma očkem. Výsledkem bude nejčastěji zničení tlumiče za přibližně 8–10 tisíc korun a způsobení dalších problémů (poškozená hlavní část zbraně, nutnost řešit to s policií, další náklady atd.). Důsledně tedy všechny varuji před „Frantou od vedle, který je nevlastním synem Bédy Trávníčka z Receptáře“. Nemáte‑li na hlavni závit a chcete ho udělat, jděte k renomovanému puškaři, který se tím skutečně zabývá, ne k puškaři, jenž pouze vyměňuje prasklé pružiny ve starých brokovnicích. Já jsem před přibližně pěti lety zaplatil okolo 1500 Kč za závit 18×1 na kulovnici Tikka T3 Stainless Varmint a dodnes jsem spokojen. 

Starší zbraně a jak na ně

Mnoho myslivců se ptá právě na to, jak postupovat v případě, že si chtějí nechat udělat závit na starší zbrani. Jedna z modelových situací: zájemce o pořízení tlumiče vlastní starší kulovnici, např. populární Zetku nebo ZG, na které jsou muška a nosič mušky napevno připájeny a neexistuje možnost jejich demontáže vytočením dvou šroubků jako u modernějších kulovnic. Co s tím?

Dříve než bych se začal vážně zabývat myšlenkou udělat závit na starší zbrani, zajímal bych se o skutečný stav hlavně. Ne však neodborným, nicméně velice populárním a rozšířeným strkáním nevystřeleného náboje střelou do ústí hlavně za účelem „domácího posouzení její vystřílenosti“. Tímto postupem se nezjistí vůbec nic. Něco jiného je pohled do dobře vyčištěné hlavně, čímž nemyslím hlaveň „pošudlanou“ mastným vytěráčkem, ale skutečně kvalitně chemicky vyčištěnou například přípravky typu Robla Solo, M‑pro 7, Boretech Eliminator a podobně, které zaručeně vyčistí a rozpustí letité usazeniny karbonu i otěry plášťů.

Na tomto místě si dovolím drobnou vsuvku. Několik myslivců jsem viděl málem ronit slzy při pohledu do dobře vyčištěné hlavně jejich zbraně, která byla do okamžiku, než mi ji svěřili k vyčištění, podle jejich názoru v dokonalé kondici a jako nová. Realita: hloubková koroze byla zanesena vrstvou „nepořádku“, pod kterou to „dál hnilo“. Na první pohled hezky vypadající hlaveň často budila po důkladném vyčištění shora uvedenými prostředky dojem okresní silnice po tvrdé zimě. Není to tím, že by prostředky byly agresivní vůči železu, s ním nereagují vůbec. Jsou však „alergické“ na karbon a usazeniny, a pokud se jimi hlaveň dokonale vyčistí, dojde k odhalení kruté pravdy o jejím stavu.

V případě, že hlaveň je „po smrti“, což nejlépe vyhodnotí puškař za pomoci boreskopu (mikroskopu do hlavně), vyplatí se její výměna za novou, již rovnou osazenou závitem. Za zvážení stojí i hlaveň nerezová, která nestojí o moc víc a při ošetření povrchu keramickou vrstvou Cerakote může vypadat úplně stejně jako ta původní. Péče o ni je přitom nesrovnatelně snazší, i když i ta potřebuje sem tam vyčistit. Za zvážení stojí rovněž délka nové hlavně. Moderní střeliviny již nepotřebují ke svému vyhoření hlavně délek 65 nebo 60 cm, dnes postačí i 45 až 50 cm a rozdíl v rychlosti bude téměř zanedbatelný. Celková ergonomie zbraně se díky kratší hlavni výrazně zlepší a při instalaci tlumiče, zvláště reflexního, určitě nezhorší.

Není‑li hlaveň ještě zcela „na odpis“, nebo pokud je naopak v dobrém stavu, nabízí se buď dát naletovaný (připájený) nosič mušky odborně odstranit, obnovit „povrchovku“ a hlaveň opatřit závitem, nebo jednodušeji hlaveň zkrátit o délku nosiče a opatřit ji závitem. Se zbraní se pak bude lépe manipulovat jak s tlumičem, tak bez něj.

S touto úpravou se pojí ještě jedna ne zcela známá věc. U zbraní, s nimiž jejich majitelé chodí velmi často do revíru, ale přitom z nich střílejí jen výjimečně, často dochází k vnitřní korozi hlavně, a to ve směru od ústí. Vlastním dvě lovecké kulovnice ze 70. let, které byly skutečně hodně „nošené“, ale stav přechodového kužele vypovídá o tom, že se z nich střílelo minimálně. Hlaveň „vystřílením“ odchází zezadu, od nábojové komory. Naopak zanedbaná údržba, kdy zbraň čistíme zezadu a na ústí se již nemusí dostat tolik čisticího prostředku nebo oleje po průchodu hlavní, a časté střídání tepla a zimy způsobují kondenzaci vodních par v posledních přibližně 5–10 centimetrech hlavně. Droboučké krátery se tam dříve nebo později objeví, zatímco zbytek hlavně je stále krásný. U jedné z mých kulovnic zlepšilo zkrácení hlavně o 5 cm přesnost z původních přibližně 7 cm na 1,5 cm na 100 metrů při použití stejného náboje.

Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že než se rozhodneme, co s kulovnicí dál, stojí za to dát hlaveň důkladně odborně prohlédnout.

Specifickým problémem, který jsem viděl jednou vyřešený v Rakousku, je montáž tlumiče na celopažbenou kulovnici Mauser. Ano, jde to, ale již nevystačíte jen s puškařem, neboť zasáhnout musí i šikovný pažbář. Krásná práce spočívala v elegantním zkrácení celopažby asi o dva centimetry a opatření původní hlavně závitem (s přeletováním mířidel taktéž o dva centimetry). Jde to, ale asi je to již oříšek pro skutečné milovníky takových zbraní. Nicméně věřím, že i u nás se jich pár najde. Samozřejmostí je však v takových případech nemožnost nasazení reflexního tlumiče, takže výsledná délka zbraně s nasazeným tlumičem bude téměř odpovídat délce původní pěchotní pušky Mauser G98 s bajonetem… 

Závit, ale jaký?

Obecně skoro jakýkoliv metrický nebo palcový. Metrické od 14×1 mm po 18×1 mm jsou považovány v Evropě za standard, palcové míry pak najdeme zejména na puškách dovezených z USA, ale většina renomovaných výrobců tlumičů umí udělat všechny rozšířené závity.

Problémy s různými závity, mám‑li více zbraní osazených závitem, které chci používat s tlumičem, řeší montáž pomocí bajonetového systému (adaptéry jsou k dokoupení ve všech možných i nemožných závitech) a opět postačí jeden tlumič. Zlatým pravidlem je udělat na hlaveň závit o co největším průměru, ale jen takovém, jaký tloušťka hlavně umožní, neboť zeslabování hlavně na ústí přes určitou mez nemusí být zdravé a může docházet k mírnému rozevření ústí a ztrátě přesnosti zbraně. 

Jaký průměr tlumiče?

Z praxe mám vyzkoušeno, že pro ráže od průměru 6,5 mm přes .30 až po .338 (přibližně 8,6 mm) jde s úspěchem použít jeden půjčený tlumič .338. Když jsem zkoušel na kulovnici Blaser ráže 6,5×55 SE tlumiče 6,5 mm a .338, nepozoroval jsem nijak podstatný rozdíl, spíše vůbec žádný (možná měřitelný v jednotkách dB). Osobně bych tedy pro naše podmínky (nutnost registrace tlumiče a skutečnost, že jde o „zbraň kategorie C“, tedy zabírající jedno místo v trezoru) zvážil pořízení tlumiče největší zbraně používané příslušným uživatelem a jeho vyzkoušení na zbraních menšího průměru. Teprve poté, co bych byl reálně nespokojen s výsledkem, bych dokoupil příslušný adaptér určitého průměru pro daný tlumič (např. tlumiče A‑tec řady Optima) nebo druhý tlumič příslušné ráže. Osobně uvažuji o tlumiči 6,5 mm na ráže od .223 Rem. po 6,5×47 Lapua a .257 Weath. Mag. a pak druhý ráže .338 pro .308 a 8×68 S. Dva uvedené tlumiče by měly s výjimkou největších ráží, které mám, „pokrýt“ většinu mých loveckých zbraní. 

Jak to bude střílet?

To nikdo neví. V zásadě existuje jistá odpozorovaná změna středního bodu zásahu při střelbě s tlumičem a bez něj. Na některé zbrani, resp. zaměřovacím dalekohledu je to důvod ke „klikání“, na jiných činí rozdíl jeden až dva centimetry, což nestojí za to.

Za připomenutí stojí, že hlavně kmitají, takže čím lehčí je hlaveň, na kterou pověsím těžší závaží, tím více škody mohu (ale také nemusím) napáchat. Obecně hlavně „tlusté“ kolem 21 mm se závity okolo 18 mm ani nezaznamenají moderní duralovo/titanový nebo karbonový tlumič a střední bod zásahu se může posunout jen nepatrně nebo vůbec. Zato „tenká pastelka“ se závitem 14×1 mm v ráži 8×68 S si s ohledem na hmotnost tlumiče, délku kmitu a celkovou délku hlavně s tlumičem nemusí rozumět. Vím o podobném případu z Rakouska. Kolega, který je členem stejné internetové diskuzní skupiny jako já, týkající se přebíjení nábojů ráže 8×68 S, vlastní ultralehkou loveckou kulovnici pro lov kamzíků a musel vyzkoušet asi pět různých tlumičů, než našel ten, s nímž dosahuje alespoň stejného rozptylu jako před jeho instalací. Jinak obecně mám za to, že s tlumičem „to střílí“ většinou lépe než bez něj, mimo jiné i díky redukci zpětného rázu a tím pádem větší koncentraci střelce na poctivé odmáčknutí rány.

 

Tlumiče a termovize

Tlumiče a termovizní zaměřovače se příliš nemilují poté, co je vystřelena první rána. Princip tlumení hluku výstřelu v podstatě od tlumiče požaduje okamžité pohlcení energie, a to i tepelné, a nic není na zbrani větší „radiátor“ než právě tlumič hluku výstřelu. Na odstranění nežádoucího tepla nad hlavní bez tlumiče před termovizním zaměřovačem obvykle stačí pobyt venku a mírný vánek. V případě střelby na vnitřní střelnici je to ovšem něco jiného, tam si bez ventilátoru člověk podruhé a potřetí již nevystřelí, aniž by to doprovázely potíže. Tlumič na konci hlavně, ať má termoizolační obal, či nikoliv, po výstřelu vždy vyzařuje teplo, které dělá v termovizi neplechu, zvláště u výkonných ráží. Proto není vhodné střílet s „holým“ tlumičem, ale použít na něj alespoň nějaký základní ochranný návlek. 

Péče o tlumič a zacházení s ním

Pokud je zbraň osazena tlumičem a střílí se s ním, je naprosto nezbytné jej vždy co nejdříve po střelbě sejmout a nechat vyvětrat spaliny. Chrání se tím i hlaveň před plyny unikajícími z tlumiče, které způsobují korozi. Přiznávám, že tlumiče, které jsem měl při lovech vypůjčené, jsem osobně nečistil, neboť jsem při tom nikdy nevystřílel nijak závratné počty ran. Je fakt, že jednotliví výrobci se liší popisem péče o tlumič. Někteří udávají, že jejich tlumič vydrží to, co hlaveň, a není potřeba s ním něco dělat, pouze ho sundávat. Jiní doporučují čištění po každé střelbě. Některý výrobce předepisuje pravidelné „praní v ultrazvuku“, další to pro změnu výslovně zakazuje, protože by to mohlo porušit („omýt“) ochranné vrstvy na tlumiči. U všech tlumičů však platí, že by se po střelbě měly sundávat. Ostatně až zkusíte dát zbraň do pouzdra i s tlumičem, zjistíte, že to stejně nejde a že tak dlouhý obal nemáte, nebo si ho nechcete pořizovat. 

Subsonický versus supersonický náboj

Pro lov spárkaté zvěře nelze použít jiné než supersonické (nadzvukové) náboje, neboť není téměř možné sehnat či přebít náboj, který by splňoval podmínku energie 1500 joulů ve 100 metrech při zachování rychlosti na ústí kolem 310–320 m.s–1.

Teoreticky připadá v úvahu, a je to i praktické, použití subsonických nábojů do malorážky. V tomto případě lze vlivem nízké úsťové rychlosti výstřel skutečně takřka utajit. Malorážkou se však loví pouze zvěř škodící myslivosti a jiná než spárkatá (např. holub hřivnáč) a v úvahu připadá ještě usmrcování invazních druhů živočichů, to vše na omezenou vzdálenost. Na druhé straně třeba problémy s nutriemi v blízkosti zástavby budou nyní snáze řešitelné, a to bez zbytečné pozornosti nezúčastněných osob.

 

Pokud máte další otázky k používání tlumičů, posílejte je do redakce: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Rád na ně formou článku odpovím.

Autor:

Mgr. Miloslav Jančík, Mysločovice

Foto Jaroslav Vogeltanz

 

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 2/2021.

Poslední změna: 24. březen 2021

(0 hlasů)

Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.