Přihlásit

Neznalost zákona neomlouvá

Letos v dubnu proběhla našimi médii zpráva o domovní prohlídce dvou objektů v Jablonci nad Nisou, při níž byly objeveny a zabaveny preparáty různých druhů živočichů včetně vydry říční, kalouse ušatého či sojky obecné. Kriminalisté měli důvodné podezření, že k některým preparátům neměl majitel potřebné doklady o jejich nabytí, a navíc šlo o živočichy vedené v přílohách ohrožených druhů Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Tato zpráva způsobila u řady myslivců mírné zděšení, neboť součástí výzdoby mnoha loveckých pokojů jsou nejrůznější preparáty, samozřejmě bez jakýchkoliv dokladů o původu, o dokumentech k držení ani nemluvě. Abychom vnesli do celé problematiky světlo, navštívili jsme Mgr. Pavlu Říhovou, vedoucí oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES v České inspekci životního prostředí. A tam jsme se dozvěděli věci, z nichž mnohé nás rozhodně nepotěšily…

Doporučeno Neznalost zákona neomlouvá

Často se setkáváme s otázkou, čím se provinil myslivec, milovník přírody či kdokoliv z České republiky, který má doma preparát třeba sojky, pochopa rákosního nebo vydry. Sojku získal někdy v 70. letech – dostal ji už vycpanou od babičky. Uhynulého pochopa mu hodil soused přes plot a dotyčnému bylo líto nechat ho shnít, tak si ho dal vycpat. Vydru pro změnu našel sraženou u silnice a také mu bylo líto nechat ji tam ležet, takže si vypreparoval její lebku. A teď si někde přečetl, že nic z toho doma nesmí mít. V čem je problém? Co porušil?
Je třeba si uvědomit, že existují určité kategorie chráněných zvířat, a to podle tří základních právních norem. Řídíme se úmluvou CITES, která se týká exotických živočichů, ale i množství našich druhů – všech dravců, všech velkých šelem a podobně. Pak je zde evropská směrnice o ptácích, která se týká třeba zmíněné sojky. A nakonec máme náš zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Každá tato norma zakládá určitou formu právní ochrany živočišných, ale i rostlinných druhů. Úplně základní věcí je, že pokud člověk drží preparát něčeho takového, co jste zmínili, je ze zákona povinen prokázat jeho původ. Legislativa nerozlišuje, z jakého období preparát, který máte, pochází. Prostě musíte prokázat, jak jste k němu přišli. Tím pádem může vzniknout problém, neboť k dříve pořízeným věcem často žádné doklady neexistují. Můžete uvést, že sojka je darem od babičky jako památka na dědečka. To sice může být pravda, a já věřím, že v mnoha takových případech to tak opravdu je, ale na druhé straně z vlastních zkušeností pracovnice kontrolního orgánu vím, že tento argument se naprosto běžně používá i u preparátů čerstvých. Proto ho bez dalších důkazů neuznáváme. Když uvedete, že sojku máte ze 70. let, tak po vás budeme chtít fotku s babičkou a se sojkou v pozadí na zdi… Pokud nám odevzdáte čestné prohlášení souseda v souvislosti s tím pochopem, tak vám ho s největší pravděpodobností také neuznáme, protože jste se mohli se sousedem domluvit včera u piva. A když najdete někde v příkopu u silnice vydru, nestáváte se jejím vlastníkem, nálezem vám nevzniká vlastnické právo. Uvedené druhy jsou prostě nějakým způsobem chráněné, a pokud vlastníte jejich preparáty, musíte doložit legální způsob jejich nabytí.

Jak tedy postupovat, aby bylo vše legální?
Nález pochopa a vydry musíte ohlásit na místně příslušnou obec, která rozhodne o tom, co s nálezy tohoto typu bude dál. To znamená na obec, kde bydlíte, resp. do jejíhož obvodu spadá místo, kde jste mrtvé zvíře našli. A obec může rozhodnout třeba i tak, že si nálezce bude moci to zvíře ponechat. Pokud jde o zvěř, nález se má hlásit místně příslušnému uživateli honitby.

A co když nálezce uvede, že si vydru přivezl z Polska, kde se může normálně lovit?
U nás je vydra druh chráněný zákonem o ochraně přírody a krajiny, což znamená, že k držení živého i mrtvého exempláře potřebujete výjimku ze zákona o ochraně přírody a krajiny. To je věc, která se mezi myslivci obecně moc neví. Když si budete chtít přivézt vydru z Polska nebo třeba ulovit losa na Kamčatce, kde je běžnou lovnou zvěří, a k lovu a vývozu trofeje tam nepotřebujete nějaké zvláštní povolení, musíte u nás požádat o výjimku k držení preparátu, protože jde o živočichy zde chráněné. Pokud to neuděláte předem a trofej losa si přivezete bez toho, že byste již měli vystavenou výjimku, ve chvíli přechodu hranice vzniká problém a držíte exemplář protiprávně. Jestliže při kontrole doložíte, že jste losa ulovili na Kamčatce, tak trofej nejspíš nezabavíme, ale dostanete pokutu za držení bez vydané výjimky. Jde o velice rozšířené podcenění situace ze strany lovců. Lovci se domnívají, že když uloví „necitesové“ druhy, jako jsou třeba právě los, tetřev nebo tetřívek, které se v zahraničí loví zcela běžně, tak k jejich držení v České republice nic nepotřebují. Nechápou, že jestliže je to u nás chráněný druh podle našeho zákona o ochraně přírody a krajiny, tak k jeho držení potřebují výjimku, i když si ho dovezou z Polska, Litvy nebo Ruska.

Co se ještě podceňuje?
Hodně lovců jezdí na zahraniční lovy s tím, že si říkají, že vlastně není jisté, jestli něco – třeba toho losa – uloví, a že ho ještě nemají, takže o výjimku před cestou na lov nepožádají. Počítají s tím, že o ni požádají až poté, co ho střelí a trofej přivezou domů. To je ale chyba, neboť vstupem té trofeje na území České republiky vzniká protiprávní stav – nesmíte držet preparát chráněného druhu bez výjimky. Když losa přivezete, máte ho doma a teprve poté o výjimku požádáte, tak při ortodoxním výkladu zákona vzniká období, kdy ho držíte bez výjimky; a to ještě opomíjím situaci, že předmětnou výjimku také nemusíte dostat, neboť na ni nemáte automaticky právní nárok. Jednoznačně je nutné mít výjimku předem a teprve poté dovážet trofeje chráněných druhů!

Kdo výjimku vydává?
Místně příslušný krajský úřad. Pokud pojedete na lov živočicha, který je na seznamu CITES, musíte mít předem vyřízené ještě citesové doklady. Když jde o druhy z přílohy A této úmluvy, což jsou všichni u nás žijící dravci a velké šelmy, tak na jakoukoli případnou komerční aktivitu na území EU potřebujete tzv. výjimku ze zákazu komerce. Čili kdybyste chtěli trofej někdy v budoucnu prodat, musíte mít tyto doklady. Preparátoři jsou povinni vést záznamy o obchodu, z nichž musí být jasné, odkud co mají, čí to je a jaké jsou k tomu doklady.

Vědí úředníci na všech krajských úřadech, jak mají postupovat? Již jsme se setkali s názorem pracovníka státní správy, že nebude nic psát, dokud nebude mít v ruce inkriminovaný úlovek, resp. dokud tetřeva, kterého si chceme přivézt z Ruska, neuvidí…
Nikdo vám nezaručí, že každý úředník bude konat stoprocentně správně, ale lidé, kteří mají danou oblast ve své gesci, by ji samozřejmě měli znát. Druhá věc je, jestli znají komplexní problematiku, která na to navazuje, pokud se této oblasti trvale nevěnují. Potíže bývají na obcích, kde si někteří pracovníci nevědí rady s různými usmrcenými zvířaty, protože příslušná ochranářská legislativa je z jejich hlediska okrajová, takže většinou ji nemají nastudovanou. Ale upřímně řečeno, fakt, že si člověk na obci neví v danou chvíli s problémem rady, nezbavuje nálezce jeho povinnosti a nemění skutečnost, že mu k nálezu nevzniká vlastnické právo.

Když se někdo bude chtít chovat čestně a bude mít zájem legalizovat starou vycpaninu po dědečkovi, má šanci?
Jestliže budete chtít tyto věci narovnat, je na vás, abyste doložili, že vycpaniny vlastníte legálně a skutečně třeba čtyřicet let. Jednou z možností je, že si necháte na své náklady zpracovat radiouhlíkovou analýzu, což stojí okolo šesti tisíc korun, nebo nějaký odborný posudek, že trofej je staršího data. Dříve se používaly jiné techniky preparace než dnes a skutečně staré trofeje lze obvykle rozpoznat. Na základě toho požádáte o udělení výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny a problém se vyřeší.
Abych vás trochu uklidnila, primární snahou České inspekce životního prostředí není zabavovat myslivcům staré trofeje. Pokud máte doma jeden starý preparát, jaká je pravděpodobnost, že vám domů přijde nějaká kontrola a bude to s vámi řešit? Nikdo v naší instituci aktivně nevyhledává lidi, kteří doma mají jeden preparát. Kontrolujeme subjekty, které s těmito předměty obchodují a nějak s nimi komerčně nakládají. Ty jsou v našem hledáčku. Nejde nám o kriminalizaci jednotlivců, kteří mají doma starou trofej po dědečkovi.

1

Obr. 1: Než se rozhodnete vypreparovat si lebku vydry, resp. jakéhokoliv jiného chráněného živočicha sraženého autem,
měli byste vědět, do čeho se pouštíte. S velkou pravděpodobností pak nález raději necháte ležet.

Před lety měla údajně proběhnout nějaká amnestie, kdy bylo možné uvést podobné věci do pořádku…
To nebyla amnestie v pravém slova smyslu. Když u nás v roce 1997 vstoupil v platnost první citesový zákon, lidé měli půl roku na to, aby si zaregistrovali citesové exempláře. Ačkoliv šlo především o chovy živých zvířat, týkalo se to i neživých exemplářů, a bylo tedy možné je přihlásit. Spousta lidí to vůbec neřešila, někteří o tom nevěděli, byť informace byla oficiálně zveřejněna. Co se týče myslivosti, resp. zvířat, která myslivce zajímají jako trofej, tak toho se tato možnost stejně nedotkla, protože už tenkrát byla citesová legislativa nastavena tak, že druhy žijící v naší přírodě se neregistrovaly a dodnes se neregistrují.

Dobře, co se ale stane, když se někdo třeba pohádá se sousedem, který bude vědět, že dotyčný má doma nějaké vycpaniny, bude se mu chtít pomstít a podá na něj na policii oznámení? Přijdete ho domů zkontrolovat?
Je to možné, ale není to tak jednoduché. Co se týče naší instituce, tak když přijde podání k nám, jde o podnět a my jsme ze zákona povinni se jím zabývat. Nemůžeme ho ignorovat, musíme ho řešit. Můžeme provést šetření či kontrolu u dotyčného, ale naše pravomoci nezahrnují vstup do obydlí, takže je otázkou, co zjistíme. Podnět samozřejmě můžeme vyhodnotit i jako neodůvodněný.
Nejde však jen o Českou inspekci životního prostředí, přijít může i Policie České republiky nebo Celní správa, záleží na tom, kam bylo podání zasláno a jak bylo vyhodnoceno. Tyto instituce již mají silnější pravomoci a mohou přijít i na domovní prohlídku k vám do bytu. Ovšem získat povolení k domovní prohlídce není něco snadného. Policejní orgány musejí shromáždit závažné relevantní důkazy, že se děje nějaká trestná činnost. Asi chápete, že skutečnost, že máte doma na stěně jednu starou tetřeví tatrč, do této kategorie nespadá.

A když policie dojde k závěru, že se dotyčný nějak provinil? Co člověku hrozí?
Záleží na tom, co policie zjistí a jaký z toho učiní závěr. Pokud se třeba budete vracet domů ze zahraniční lovecké cesty s trofejí a nebudete k ní mít s sebou patřičné doklady, hrozí vám, že hned na letišti bude zabavena. Buď trofej jen zadržíme a bude se řešit, jestli si doklady opatříte dodatečně, někde jste je zapomněli a budou vám poslány a podobně. Když to nedáte do pořádku, exemplář se zabaví a vy budete potrestáni. V danou chvíli je důležité, v jaké ochranné kategorii příslušný exemplář je. Když povezete bez dokladů třeba lebku medvěda hnědého, který je v příloze A, tj. v EU v té nejpřísnější kategorii, je takový dovoz trestným činem a bude řešen v trestním řízení. Může však nastat situace, že policejní orgán po zhodnocení všech okolností dospěje k závěru, že nejde o společensky závažný čin, a předá věc nám k dořešení v přestupkovém řízení. Každopádně si projdete výslechem a náležitostmi trestního řízení, což není úplně příjemné. Pokud jde o druh z nižší kategorie ochrany, tj. přílohy B, věc spadá do přestupku a Česká inspekce životního prostředí porušení zákona řeší uložením pokuty, která může být do půldruhého milionu korun. To je ovšem maximální možná sankce, většinou se takto vysoké pokuty neukládají.

A co problém starých vycpanin…?
Když se řeší nějaký případ ve vnitrozemí, například, jak jste zmínili, podnět souseda, a zjistí se, že dotyčný obchoduje s trofejemi a třeba i nelegálně loví, může být takový případ řešen orgány činnými v trestním řízení. Skutečně pak může nastat situace, že k někomu mohou vletět „černé kukly“ a bude u něj provedena domovní prohlídka. To ale není věcí České inspekce životního prostředí, my k takovým kauzám můžeme být přizváni jen jako odborná pomoc. Dotyčného pak může čekat soud, a pokud je mu prokázána vina, i různé varianty trestů – pokuta, podmínka, vězení. Variant je více a záleží na tom, jak moc je jeho protiprávní činnost závažná a rozsáhlá. Je však třeba zdůraznit, že ani orgány činné v trestním řízení se nezaměřují na držitele starých vycpanin po dědečkovi. Jde jim o odhalování závažných kauz nelegálního zabíjení chráněných druhů a dalších protiprávních aktivit v recentní době, nikoli historicky. Velmi důležité je, jestli takové aktivity mají komerční charakter. Pokud ano, jde vždy o závažnější porušení zákona.

Promiňte, ale když někdo najde uhynulého živočicha, není škoda nechat ho jen tak zbůhdarma shnít? Vždyť je to škoda!
To je filozofická otázka, která není určena pro Českou inspekci životního prostředí. Legislativa je nějakým způsobem nastavena, jako člověk s vámi mohu dlouze diskutovat, co by bylo lepší, a myslet si různé věci, ale jako inspektor musím postupovat podle platných zákonů. Stát inspektory České inspekce životního prostředí zaměstnává, aby kontrolovali, jestli se dodržují zákony. To je jejich práce. Jestliže máte pocit, že legislativa je nastavena špatně, musíte se obrátit na toho, kdo ji vytváří, v tomto případě na Ministerstvo životního prostředí, a zdůvodnit, proč a jak by bylo vhodné legislativu změnit.

2

Obr. 2.: Chystáte-li se na lov do zahraničí, je třeba uvědomit si, jakou zvěř jedete lovit
a jestli doma nebudete potřebovat k držení trofeje výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Vraťme se ještě k dovozům trofejí ze zahraničí. Když lovec vycestuje s loveckou kanceláří, bude se přirozeně spoléhat na to, že veškeré formality, potřebné dokumenty a povolení vyřídí zprostředkovatel a na úskalí ho upozorní. Od toho si ho platí. Současně ale existuje řada možností, jak může vycestovat sám, například na výměnný lov. Může jet třeba do Finska ke svému kamarádovi a lovit tam nejrůznější druhy kachen, které jsou v této zemi lovnou zvěří a k jejich lovu není potřeba žádné zvláštní povolení. Jeho kamarád ale nebude znát všechny souvislosti, takže když si lovec přiveze úlovky k nám domů, může se dostat do problému, aniž by věděl jak…
Na to existuje základní a všeobecně platná odpověď: neznalost zákona neomlouvá. Když někam jedete, musíte si vše potřebné zjistit a vyřídit. Pokud uděláte chybu nebo něco zanedbáte, je to jen a jen váš problém. Stejně tak je váš problém, pokud se spolehnete na něčí tvrzení, a ono se ukáže jako chybné. Tak to ale funguje i u jiných zákonů. V případě lovecké cesty do zahraničí ještě musíte brát na zřetel, zda jedete do členské země EU, nebo mimo EU. V každém případě byste se měli seznámit i s legislativou příslušné země, abyste se nedostali do potíží.

Na co je tedy třeba dávat si pozor při lovecké cestě do zahraničí?
Zprostředkovatel, který pro vás lov organizuje, pokud je seriózní, by měl vědět o všem, o čem jsme spolu mluvili, a samozřejmě by vás o tom měl informovat. Pokud vznikne nějaký problém, jediným řešením je občanskoprávní spor se subjektem, který pro vás danou službu zajistil. Když přiletíte z Ruska, povezete si s sebou trofej chráněného druhu a nebudete mít povolení CITES nebo výjimku k držení podle zákona o ochraně přírody a krajiny, pravděpodobně dostanete pokutu a trofej vám může být zabavena. Pak se můžete začít soudit s organizátorem lovu. Ale pozor, otázkou je, jakou jste s ním měli smlouvu a na co jste si ho najali. Zpravidla jde jen o lov jako takový, o zajištění loveckého pobytu. Někdy organizátoři pro své klienty zajišťují i doklady CITES, ale výjimku za zákona o ochraně přírody a krajiny si musí každý vyřídit sám. Pochybuji, že lovecké kanceláře budou mít ve smlouvě, že se o to postarají. I v případě lovecké cesty do zahraničí platí univerzální pravidlo, že na vše je třeba dávat velký pozor a při jednáních se zprostředkovatelem lovu se u něj informovat o všem, co vyplývá ze smlouvy. Předejdete tím mnoha potenciálním problémům. Doporučuji vždy si nechat vše důkladně vysvětlit a vše ověřovat.

A co když si třeba někdo na mysliveckém veletrhu v Rakousku koupí a přiveze preparát sluky, která se u nás neloví?
Musí si uschovat pokladní doklad a jím se případně prokázat. Měl by být schopen prokázat, od koho exemplář koupil. Pokud by šlo o koupi exempláře citesového druhu, musí být písemná smlouva. Doklad má držitel povinnost uchovávat po celou dobu držení exempláře.

3

Obr. 3: V cizině není problém zakoupit nejrůznější trofeje. Ten může vzniknout při jejich dovozu k nám…

Jaký je rozdíl třeba v manipulaci s trofejí vlka z Ruska, tedy ze státu mimo EU, a trofejí vlka z členského státu EU? Na obě musejí být doklady CITES bez ohledu na zemi, odkud trofej pochází?
Vlk jako druh má v EU nejvyšší stupeň ochrany – je v příloze A nařízení Rady č. 338/1997. Když ho povezete z Ruska, potřebujete vývozní povolení CITES z Ruska a dovozní povolení z České republiky. Upozorňuji, že u druhů z přílohy A neexistuje možnost vystavení povolení dodatečně, takže pokud dovezete trofej jen s ruským povolením a nebudete mít české dovozní, trofej bude zabavena. Pokud uvažujete o tom, že byste trofej vlka někdy v budoucnu prodali, musíte získat výjimku z komerce. Zároveň tím, že jde o u nás chráněný druh, měli byste mít výjimku k držení podle zákona o ochraně přírody a krajiny.

Jak jsou tyto věci kontrolovány v zahraničí?
Co se týče EU, společná evropská legislativa je závazná pro všechny členské státy. Je ovšem na každém státu, aby evropské směrnice a nařízení aplikoval na národní úrovni, a zde může docházet k některým odlišnostem například v tom, který státní orgán v daném státě vydává určité doklady, kdo je kontroluje, za co lze uložit sankce a jak velké. Členské státy dokonce mohou některá pravidla i zpřísnit. Česká republika má například zavedenu povinnou registraci určitých citesových druhů. V přístupu k chráněným druhům v jednotlivých státech bohužel existují velké rozdíly. Jako příklad lze uvést Kypr, kde se ve velkém loví tažní zpěvní ptáci za účelem gastronomie, a přitom v EU platí směrnice o ptácích, která všechny ptáky chrání. Kypr si však z této směrnice vyjednal výjimku.

Uvedla jste, že v roce 1997 se u nás prováděla registrace exemplářů citesových zvířat, tedy v podstatě evidence jejich chovů. Nedávno byl připravován program péče o velké šelmy – medvěda, vlka a rysa – a jednou z podmínek bylo dozvědět se, jestli státní orgány mají informace o tom, kolik jedinců těchto tří druhů žije v chovech v České republice. Taková informace ale neexistuje!
Ano, máte bohužel pravdu. To vyplývá z ustanovení zákona CITES, které říká, že citesové druhy žijící volně v naší přírodě se nemusejí registrovat. Ministerstvo životního prostředí při tvorbě zákona vycházelo z představy, že je zbytečné, aby se druhy žijící volně v naší přírodě registrovaly. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, žádné evidence chovaných jedinců chráněných druhů nezavedl, proto dnes v podstatě nemáme přehled o tom, kdo tyto druhy u nás chová a v jakém počtu.

Víte ale, jak je důležité pro populace těchto druhů vědět, kolik jejich zástupců je chováno v zajetí a jestli někdo nevypouští nějaké křížence? To jsou naprosto zásadní věci!
Samozřejmě. Musíte ovšem vzít v potaz, že legislativa vznikala již před více než dvaceti lety. Když se na danou problematiku podíváte s odstupem let jako na celek, tak je dobře podchycena registrace citesových chovů zvířat a obchod s citesovými druhy zvířat, ale co se týče našich chráněných druhů, je situace horší. Bohužel neexistuje centrální databáze informací o chovech, chovaných jedincích atd. Každý kraj si to dělá sám, takže když je potřeba zjistit, kdo má v České republice povolení chovat vlka, je nutné obvolat všechny kraje. Jejich pracovníci se musejí podívat do svých záznamů a archivů, přičemž úroveň zpracování dat je různá, takže i získané informace jsou různé kvality. Dnes v České republice máme celkem dobrý přehled o tom, kdo zde chová tygry, ale ne o tom, kdo má doma medvěda, vlka nebo rysa.

Jak z toho ven?
Jedinou možností je patřičná úprava legislativy v tomto směru, což je v kompetenci Ministerstva životního prostředí.
Děkujeme za rozhovor.
Petr Koubek a David Vaca

Rozhovor vyšel ve Světě myslivosti č. 8/2019

Foto Jaroslav Červený a archiv redakce

(0 hlasů)

Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.