Logo
Vytisknout stránku

Mít myslivost pod kůží i na ní

S jarem přichází čas odložit teplé oblečení a ze skříní vytáhnout košile a trička s krátkým rukávem a samozřejmě i různé varianty kalhot s krátkými nohavicemi. Prostě přebarvit, „vyletnit“ se. Na odhalených částech těl návštěvníků mysliveckých akcí, které v tomto období startují (snad to již bude povoleno), pak budete mít možnost pozorovat, kterak i do myslivosti stále více proniká jeden z fenoménů posledních let – tetování. A protože jsme myslivci, samozřejmě s využitím motivů nám blízkých.

Doporučeno Mít myslivost pod kůží i na ní

Vyrostl jsem v době, kdy tetování ve většině případů napovídalo o jeho nositeli, že strávil čas v nějakém nápravném zařízení, odkud si domů odnesl na památku nevalně vyhlížející namodralý obrázek (nebo více obrázků) kdesi na svém těle. Moje babička, když viděla potetovaného člověka, div že se nepokřižovala a nabádala mě, abych se s takovými lidmi nekamarádil. Troufnu si tvrdit, že v podobném duchu byla vychovávána většina mých vrstevníků, o našich rodičích ani nemluvě. To je však hluboká minulost! Dnes je tetování považováno za zcela běžnou věc a tetovací salony a tatéry najdete v každém větším městě, ale i v některých malých městečkách. Podle průzkumu agentury Behavio (červenec 2019, 3500 dotázaných), jehož část zveřejnily novinky.cz, se zdobení těla tetováním u nás líbí více než polovině populace a pryč jsou časy, kdy tetování znamenalo společenské stigma a překážku v kariéře. Češi už se k trvalému zdobení těla stavějí jinak, uvedli autoři výzkumu. Dvě pětiny lidí v průzkumu sdělily, že o tetování uvažují.

Předplatné časopisu Svět myslivosti si můžete objednat zde.

TETOVANÍ MYSLIVCI
Přiznám se, že představa myslivce potetovaného motivy zvěře, loveckých psů, dravců a podobně by mi odhadem tak před deseti lety připadala zcela absurdní. Vlastně jsem o tom vůbec neuvažoval. Asi to bylo zčásti dáno mým výše zmíněným vztahem k tetování formovaným v mládí, zčásti vnímáním myslivosti coby výrazně konzervativní činnosti, jež některé novoty přijímá neochotně. Jak jsem se tehdy mýlil!
Velice přesně si vzpomínám na okamžik, který můj pohled změnil. Může to být přibližně oněch deset let, co jsem vyrazil na reportáž na salcburský myslivecký veletrh Die Hohe Jagd & Fischerei. Při procházení výstavištěm jsem se v jednu chvíli ocitl na schodišti, po kterém jsem stoupal kamsi do horního patra haly. Přede mnou šel do schodů mladý myslivec, chlap jako hora, oblečený v typickém alpském stylu. Krátké kožené kalhoty s padacím mostem, bílá košile, na hlavě klobouk s nepřehlédnutelnou štětkou, na nohou pohorky a shrnuté vlněné podkolenky. A na mohutných lýtkách, které jsem díky schodišti měl v rovině svých očí, tetování! Velmi výrazné – na jednom lýtku hlava kamzíka, na druhém troubící jelen. Od té doby jsem si začal tetovaných myslivců všímat u nás a nutno říci, že jich podle mě stále přibývá. Stačí navštívit nějakou mysliveckou akci, ideálně v letním období, kdy jsou tetováním asi nejčastěji zdobené tělní partie – paže – odhalené, a velmi rychle máte jasno o jeho narůstající oblibě, samozřejmě hlavně mezi mladšími myslivci. Motiv spolehlivě prozradí, který druh zvěře má „pokérovaný“ kolega v zeleném nejraději, jaké plemeno loveckého psa si oblíbil, že se možná věnuje sokolnictví a podobně. Několik myslivců, resp. myslivkyň, kteří tetování propadli, jsme měli možnost vyzpovídat.

STAROSTA S MYSLIVECKOU KÉRKOU
S Jaroslavem Křupalou z Vrchovan na Českolipsku se známe léta. Myslivost má v krvi, přivedl ho k ní táta. Téměř třicet let se jí věnuje v honitbě se srnčí, černou a mufloní zvěří. Jarda miluje jelení zvěř, byť v domovské honitbě Drchlava, kde celý život působí, ji nemají. Před dvěma lety ulovil u kamaráda v Lužických horách dobrého jelena, což pro něj znamenalo velmi silný osobní zážitek. Aby ho ještě umocnil a dal najevo svůj vztah ke královské zvěři, nechal si na spodní stranu pravého předloktí vytetovat motiv jelena. „Už jsem o tom předtím přemýšlel a říkal jsem si, že až jednou přijde čas, udělám to,“ usmívá se. „Pak do toho navíc ještě vstoupila jedna sázka, a bylo to jasné.“
Pro potřeby tohoto článku Jardu fotografoval náš dvorní fotograf Jaroslav Vogeltanz vloni v létě. Již tehdy mi Jarda prozradil, že jelenem u něj tetování nekončí. Dnes má vedle něj na své pravé paži druhy zvěře ze své domovské honitby – divočáka, srnce a muflona. A pořád prý ještě není konec. „Jak jednou začneš, chytne tě to a chceš pokračovat.“
A jaká byla reakce okolí? „Byl jsem prvním myslivcem u nás, který si nechal takové tetování udělat. Mladší kamarádi to berou jako naprosto běžnou věc, vůbec se nepozastavují nad tím, že je někdo potetovaný. V mém případě se zajímali nanejvýš o motivy a kvalitu práce. To některým starším chlapům jsem to musel vysvětlovat, protože mě znají odmala a chtěli znát důvody, které mě k tomu vedly. Když jsem jim to popsal, vzali to.“
Jarda posledních deset let působí jako starosta obce Vrchovany a z titulu své funkce přijde do styku s mnoha lidmi. „Ze začátku někteří koukali na starostu s kérkou jelena trochu nedůvěřivě. Když přišli a zeptali se, vysvětlil jsem jim své důvody a také to pochopili.“

1 Krupala

DRAVCI, PSI A LAŇ K TOMU
U obce Bušovice na Rokycansku žijí manželé Lenka a Karel Krátkých. Oba jsou myslivci, kynologové, sokolníci a na své malé rodinné farmě Karlenka chovají jeleny evropské a různá hospodářská zvířata. Karel Krátký je členem a mysliveckým hospodářem místního Mysliveckého spolku Kohout, Lenka je z hlediska výkonu myslivosti „na volné noze“, ale s jejich psy chodí jako honkyně na společné lovecké akce. V současné době doma mají dvě feny českého fouska, německou krátkosrstou ohařku, německou dlouhosrstou ohařku a drsnosrstou standardní jezevčici. Své psy cvičí, využívají v myslivecké praxi a věnují se též chovu (mají dvě chovné stanice – Háje Bohemia a z Lesní stráně). Neméně intenzivně se zabývají chovem a výcvikem loveckých dravců a sov. Momentálně je v jejich péči sokol stěhovavý, raroh velký a lovecký, orel skalní a výr velký západosibiřský.
Vztah k myslivosti a loveckým zvířatům prozrazuje na manžele Krátkých i tetování. Karel má na levém rameni vytetovanou svoji orlici skalní a Lenka šla ve zdobení těla ještě o něco dál: na pravém lýtku má hlavy svých fen – fousky a německé kraťasky, na levé paži portrét oblíbené laně Pralinky z jejich farmy a soví křídlo. „Lovečtí psi jsou moje osudová zvířata,“ říká Lenka Krátká. „Přivedli mě na střední lesnickou školu a k myslivosti.“ Co se týče tetování, inspirovala se u své sestry, též chovatelky psů, která s nápadem nechat si na svém těle zvěčnit své psy přišla jako první. Lence se to líbilo a postupně si dala vytetovat motivy, které jsou jí nejbližší. A přidal se i manžel Karel. Když jsem se Lenky Krátké zeptal, jestli plánuje v tetování pokračovat, s úsměvem odpověděla, že by byla ráda, ale začíná docházet místo…

2 manzele Kratkych

PROFESIONÁLNÍ SOKOLNÍK
Myslivosti, sokolnictví a lovecké kynologii se věnuje i Jan Volšanský z Prahy. O myslivost měl zájem od mala. Doma ale nikdo myslivec nebyl, takže cesta k ní vedla přes souseda babičky bydlící na okraji hlavního města. V roce 2013 Jan absolvoval zkoušku z myslivosti a rok nato sokolnickou zkoušku. V současné době pracuje jako sokolník na letišti Kbely.
Rovněž on podlehl tetování a postupně nechal zkušeného tatéra vytvořit na svém těle různé motivy zvěře. Začalo to sokolem na lýtku. „Před čtyřmi lety jsem chodil na thajský box a všichni moji kamarádi z tělocvičny byli potetovaní. Samozřejmě ne mysliveckými motivy. Já už se v té době věnoval myslivosti a sokolnictví, tak mě napadlo nechal si vytetovat něco, co s tím souvisí. V podstatě jsem o tom už dlouho přemýšlel a diskuse s kamarády mě popohnala a začal jsem to řešit,“ vzpomíná Jan. „Na doporučení jednoho ze známých jsem zavolal do osvědčeného tetovacího studia a domluvil jsem si tam schůzku. V té době jsem vlastnil sokola. Po tatérovi jsem chtěl vytetovat hlavy tří dravců najednou. Ten mi to rozmluvil a dohodli jsme se, že na to půjdeme postupně.“ V současné době má na pravém lýtku sokola, jestřába a orla a levou ruku postupně pokryly motivy pointra v kombinaci s bohyní lovu Dianou, výra, jelena a vlka. „Tyhle motivy představují vše, co má souvislost se mnou a s tím, čeho se mi podařilo dosáhnout. Absolvoval jsem myslivecký kurz a vykonal zkoušku. Mám sokolnickou zkoušku. Pořídil jsem si fenu pointra, vycvičil ji a složil s ní zkoušky. Pracuji s dravci. Atd. atd.“ Také Jan Volšanský si nemyslí, že s tetováním skončil.

3 Volsansky

TETOVÁNÍ ZA STÁTNICE
Johana Šindelářová z Libochovic na Litoměřicku studuje Fakultu lesnickou a dřevařskou České zemědělské univerzity v Praze. V rámci výuky vykonala zkoušku z myslivosti a v budoucnu se jí hodlá věnovat v praxi. Ona i její přítel, který pracuje u Vojenských lesů a statků, si nechali na předloktí vytetovat stejného jelena šestnácteráka – Johana na pravou ruku, přítel na levou. Mezi spolužáky na škole mají někteří tetování, ale myslivecký motiv je podle Johany spíše výjimkou. Tetování se jí líbí a za složené státnice si nadělila další kérku – motiv stromu vytetovaný na hrudi. I ona počítá s tím, že časem přibudou další obrázky.

4 Sindelarova

BĚŽNÁ VĚC
Tetování myslivců je zajímavý fenomén. Podíl na jeho rozšíření má bezpochyby i to, že tetování obecně u nás v uplynulých letech prošlo velkými změnami, především se zvýšila kvalita. Informace o něm jsou dnes snadno dostupné díky internetu, který je plný snímků prací nejrůznějších tatérů a studií. Velkou roli sehrávají i sociální sítě. Když jsme s Jaroslavem Vogeltanzem přemýšleli, jak se dostat k „potenciálním modelům“ pro fotografování, rozhodli jsme se využít Facebook. V různých mysliveckých a loveckých skupinách se totiž sem tam některý myslivec pochlubí novou kérkou. Výzvu s nabídkou fotografování mysliveckého tetování pro potřeby přípravy článku jsem zveřejnil jeden letní podvečer a následující hodiny jsem nedělal nic jiného, než že jsem psal odpovědi na příchozí reakce od myslivců a myslivkyň z různých míst republiky. Nechat si udělat tetování je v současné době pro mladé myslivce prostě již naprosto běžná věc. O tom, jak na myslivecké tetování pohlíží zkušený tatér, si můžete přečíst na následující dvoustraně.
David Vaca

Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 4/2020.

Foto Jaroslav Vogeltanz a Marcela Dušková

(0 hlasů)
All Rights Reserved | SvetMyslivosti.cz | Lesnická práce s.r.o.