Přihlásit

Ferdinand Hildprandt a jeho Lovecké vzpomínky

Letos 23. února uplynulo 156 let od narození (1863) Ferdinanda Hildprandta, příslušníka bývalé české šlechty, majitele velkostatku a zámku v Blatné. K jeho velkým zálibám patřila myslivost a jako jeden z mála uložil své vzpomínky do knížky, kterou nazval Lovecké vzpomínky. V nakladatelství a vydavatelství Lesnická práce vychází u příležitosti 20 let existence Světa myslivosti reprint této knihy vydané v roce 1933.

Doporučený Ferdinand Hildprandt a jeho Lovecké vzpomínky

K myslivosti přivedl mladého Ferdinanda Hildprandta jeho otec, kterého doprovázel na lovech. Ve 14 letech dostal svou první zbraň – kapslovku, s níž během roku ulovil dva srnce, koroptev, 20 zajíců, 18 bažantů, osm králíků a 81 kusů dalších druhů zvěře. Když mu bylo 15 let, otec mu věnoval jednohlavňovou brokovnici, se kterou vyrážel na hony na drobnou zvěř. V té době se broky lovila i zvěř srnčí, takže brokovnice posloužila i při šoulačce na srnce. Střelbu Hildprandt pilně cvičil, díky čemuž dosahoval na honech výborných loveckých výsledků. Ve 20 letech ulovil v oboře svého prvního jelena, podle svých zápisků „dobrého osmeráka“.
Již v dětství se Hildprandt zamiloval do hor a horské přírody. Se svou babičkou, která byla též milovnicí myslivosti, jezdíval o prázdninách do Krušných hor, kde se poprvé setkal s jelení zvěří. V srpnu 1890, ve svých 27 letech, dostal pozvání k lovu na kamzíky v Korutanech a v honitbě barona Lodrona se zúčastnil svého prvního lovu v horách. Lov a pobyt v horské krajině ho zásadně ovlivnil. Ještě téhož roku si se společníky pronajal u Achensee v Tyrolích rozsáhlou honitbu s jelení, kamzičí a srnčí zvěří a již v září tam strávil jelení říji. Vzpomínkou na ni byla trofej desateráka. V honitbě lovil dva roky, během nichž se mu podařilo ulovit několik jelenů a kamzíků.
Na výstavách trofejí pořádaných koncem 19. století Hildprandt obdivoval silná paroží jelenů Karpat. Proto uvítal, když mu v roce 1900 nabídl jeho přítel kníže Bedřich Schwarzenberg, aby se stal jeho společníkem při nájmu jelení honitby o výměře 12 000 ha v Bukovině. V prvním desetiletí minulého století tam pravidelně jezdil na jelení říji: „Zima a jaro r. 1901 minuly v práci a starostech; ale od léta, to jsem neměl na nic skoro pomyšlení než na říji jelenů v Bukovině. Nemohl jsem se té doby ani dočkati – a 18. září mne unášel rychlík tam do Radauce.“ K velké radosti se mu podařilo ulovit několik silných jelenů. V říjnu 1901 střelil na ranní šoulačce kapitálního korunového dvanácteráka s délkou lodyh 110 cm. Hmotnost jelena po vyvržení činila 235 kg.
Příjemné vzpomínky na lov kamzíků přiměly Hildprandta v roce 1912 k pronajmutí honitby v Korutanech. Státní revír měl výměru 2000 ha a odhadem v něm žilo 250 kusů kamzičí zvěře. Na lov s sebou baron brával celou rodinu – manželku a syny.
Karpatští jeleni však nenechávali Hildprandta klidným. Po ukončení nájmu bukovinské honitby si od 1. ledna 1912 pronajal horskou honitbu v Lubochni v Nízkých Tatrách. Dal v ní postavit myslivnu a dvě menší lovecké chaty a již v polovině července téhož roku se tam vypravil se synem Bedřichem nejen na srnčí říji, ale též kvůli poznání stávanišť a ochozů jelení zvěře. Dne 17. září se poprvé ubytoval v nově postavené myslivně a hned druhý den ráno se vydali se synem Robertem na lov. Obeznali dostatek zvěře. V následujících dnech se Hildprandtovi podařilo ulovit mohutného desateráka. „Náhle přede mnou něco zapraskalo – byla to prchající zvěř, jež mne patrně navětřila – načež jsem ihned použil říjnice a zabekal. Krátké, ale silné řvaní bylo mi odpovědí a 50 kroků přede mnou zpola na ostro, s dobře znatelnou lopatkou, stál kapitální jelen. Neotálel jsem a zalícil. Po ráně skočil jelen rychle vlevo a já jsem byl, spatřiv lodyhy, rozložení a korunu paroží, jakých jsem ještě nikdy neviděl, zachvácen takovou horečkou, že se mně roztřásla kolena a že jsem druhou i třetí kulí, za prchajícím jelenem vyslanou, chybil. Pojednou se jelen zastavil na vyvýšenině, palici k nebi a – zlomil se. Byla to scéna, která podnes zřetelně a nezapomenutelně tkví v mé paměti a kdybych dovedl kreslit, troufal bych si ji vystihnout do všech detailů!“ Délka lodyh uloveného jelena byla 112 cm, rozloha paroží 140 cm a jeho hmotnost 9,25 kg. Jelen měl po vyvržení hmotnost 230 kg.
Lovecké cesty ovlivňovala od roku 1914 válka, ale přesto našel baron Hildprandt čas k návštěvám tyrolské honitby za účelem lovu kamzíků, a jak mohl, jezdil i do Lubochně. Podařilo se mu tam ulovit několik dobrých srnců, mezi nimi i kapitálního šesteráka. „Když jsme k němu přišli, nebral jásot konce! Lodyhy parůžků měřily 30 cm, výsady nádherného kříže 12 cm; jsou to nejlepší srnčí parůžky, které mám. Vyvržený srnec vážil 26 kg.“
Srnce Hildprandt lovil též na svém panství, a také u přátel v Čechách i na Moravě. Nejlepší srnčí říje zažil podle svých zápisků v českokrumlovských revírech knížete Adolfa Schwarzenberga. Na jeleny jezdil do Uher, na tetřevy a tetřívky na Šumavy a do Krkonoš. Se synem Karlem podnikl dokonce výpravu k Severnímu moři na lov tuleňů. Přesto lze říci, že lubocheňskou honitbu, kterou měl pronajatu ještě v roce 1926 (v tom roce jeho zápisky končí), si zamiloval nejvíce.
Ferdinand Hildprandt zemřel 12. ledna 1936 v Blatné. Jeho čtyři synové spolu s dalšími příslušníky české a moravské historické šlechty podepsali v září 1939 prohlášení prezidentu Háchovi o své příslušnosti k českému národu. Majetek rodiny, zabavený v roce 1948, se v restituci vrátil jeho vnučkám.
Připraveno podle knihy Ferdinanda Hildprandta Lovecké vzpomínky, jejíž reprint lze objednat v e-shopu na www.silvarium.cz.

O knize Lovecké vzpomínky

Knihy loveckých vzpomínek mají v myslivecké literatuře významné místo. Počátkem 20. století šlo většinou o memoáry lovců ze šlechtických či podnikatelských kruhů, často spojené s již tehdy oblíbenými loveckými výpravami do zahraničí. Díky postupnému rozvoji a dostupnosti fotografické techniky pořizovali buď sami lovci, nebo jejich personál snímky úlovků či prostředí, v němž lov probíhal, a ve spojení s autentickými vzpomínkami na prožité příběhy tak vznikaly svým způsobem faktografické publikace, k nimž se dnes rádi vracíme.
Zatímco v německy mluvících zemích bychom našli řadu takových autorů a knih, u nás byl jedním z mála myslivců uvedené doby, který tímto způsobem zachytil svůj život coby lovce, baron Ferdinand Hildprandt (1863–1936), jenž v roce 1933 vydal vlastním nákladem knihu Lovecké vzpomínky. V nakladatelství Lesnická práce nyní vychází její reprint bez jakýchkoliv redakčních zásahů a jazykových úprav textů, aby byla zachycena jejich autentičnost a atmosféra.
Poděkování patří Lukáši Račanovi za objevení zapomenuté knihy a především Janě a Stephanosovi Germenis Hildprandt za podporu jejího nového vydání.

David Vaca, šéfredaktor Světa myslivosti

(0 hlasů)

Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.