Přihlásit

Na naháňce se zaměřovacím dalekohledem Leica Magnus 1–6,3x24i

  • Autor: Miloslav Jančík

V polovině listopadu 2017 jsem měl příležitost zúčastnit se naháňky na černou, jelení, daňčí a srnčí zvěř, na kterou německý výrobce zaměřovacích dalekohledů Leica, společnost Leica Camera AG, pozval vybrané obchodní zástupce a odbornou veřejnost k vyzkoušení svého (nejen) naháňkového zaměřovacího dalekohledu Magnus 1–6,3x24i.

 

Lovecká akce se odehrávala v regionu Flechtinger Höhen ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko v režii lovecké agentury K&K Premium Jagd GmbH, která v tamních rovinatých lesích každoročně pořádá velmi úspěšné naháňky na téměř veškerou spárkatou zvěř.

Pro tuzemského myslivce je nezvyklé lovit na naháňce srnčí zvěř. V oblasti, kde byla akce zorganizována, se navíc vyskytuje černě zbarvená srnčí zvěř. V souvislosti s ní však byly pokyny vedoucího lovu striktní: černá srnčí zvěř se lovit nebude. Standardně zbarvenou srnčí bylo možné lovit, a to včetně srnců – „shozených“ i „neshozených“. Vzhledem k termínu naháňky se tak nejednomu lovci stalo, že střílel na „neshozeného“ srnce, ale na nástřelu našel srnce „shozeného“ a pár shozů… Inu, jiný kraj, jiný mrav.

Lovecká výzbroj

Lovili jsme z otevřených nízkých naháňkových posedů, v perimetru 360°, takže bylo nutné sledovat skutečně všechny směry. K testování nám byly zapůjčeny lovecké kulovnice Merkel RX.Helix v ráži .30-06 Sprg. osazené montážemi Dentler Basis a zaměřovacími dalekohledy Leica Magnus 1–6,3x24i se záměrnou osnovou L-3D. Volba zbraně ze strany organizátorů mi zprvu nepřipadala ideální, nicméně můj konečný úlovek devíti kusů spárkaté zvěře mne přesvědčil, že uvedená kombinace zbraň/optika bezpochyby funguje.

Před lovem jsem nebyl nadšený z toho, že zbraň měla pouze tříranný zásobník. Její nabíjení a vybíjení, zejména na střeleckém stanovišti, bylo poměrně hlučné, téměř srovnatelné s „nadrcnutím“ samopalu vz. 58. Pojistka a napínání bicího mechanismu nešly ani při sebevětší snaze potichu odjistit. Po návratu do České republiky jsem si ale ověřil, že novější série Merkel RX.Helix již tímto neduhem netrpí. Co jsem na zbrani naopak velmi ocenil, byla povrchová úprava pažby, která zajišťovala jistotu při uchopení a manipulaci. Za další velkou přednost považuji stavitelnou lícnici. Naháňky se zúčastnili střelci o „živé váze“ 130 kg a s hlavou „jako kbelík“, ale i drobná slečna, která měla i se zapůjčenou kulovnicí celkovou hmotnost možná 50 kg, a všichni byli se zbraní spokojeni. Organizátorům jsem byl vděčný za to, že zvolili provedení zbraně bez mechanických mířidel, neboť při nastavení malého zvětšení na testovaném zaměřovacím dalekohledu by byl konec poměrně dlouhé hlavně v optice kvůli širokému zornému poli přístroje vidět a muška se základnou by na lovce mohla působit rušivě. Kdyby záleželo pouze na mně, naháňkovou optiku bych používal na kulovnici s podstatně kratší hlavní.

S testovaným zaměřovačem jsem měl zkušenost již ze střelnice, a tak jsem se těšil na jeho vyzkoušení v praxi.

První lovecký den s magnusem

Večer před prvním loveckým dnem jsem si zbraň opakovaně na sucho zkoušel, takže co se týče manipulace, měl jsem pocit, že jsem s ní v rámci možností sžitý. Po zavedení na lovecké stanoviště jsem se tak mohl soustředit především na zaměřovací dalekohled.

Mým prvním stanovištěm byl posed vysoký asi 1,5 metru, stojící v přibližně čtvrthektarovém polomu, kde dosud ležely nezpracované smrkové kmeny. Reálně připadala v úvahu střelba na poměrně krátkou vzdálenost, ale zase ne na tak krátkou, aby se dalo využít minimální zvětšení 1x a tím pádem i zorné pole 43,2 metrů ve 100 metrech. Nastavil jsem si tedy dvojnásobné zvětšení, abych neviděl konec hlavně, protože tento jinak nepodstatný detail mne prostě rozčiloval.

Hned v první leči mi byla Diana nakloněna. Po krátkém laborování se zvětšením a osvícením bodu jsem z nedaleké husté smrčiny zaslechl hlučně se blížící zvěř, a tak jsem se připravil. Za okamžik se v asi šestimetrovém průseku mezi smrčinou a ležícími smrky postupně objevili ve vzdálenosti 40 metrů od mého stanoviště „v plné rychlosti“ dva divočáci. Oba jsem zasáhl na komoru a zůstali téměř v ráně. Až po ukončení leče a příchodu k nim jsem si uvědomil, že jsou trochu větší, než jsem po posouzení v zaměřovacím dalekohledu s nastaveným dvojnásobným zvětšením během krátkého okamžiku, kdy jsem je viděl, očekával. Šlo o sele a lončáka o hmotnosti přibližně 30 a 60 kg. Následně mi dvakrát přešla pod posedem liška, ale protože lišky se nelovily, alespoň jsem si s ní tak trochu „zaexperimentoval“. Nejprve jsem ji jen tak „vodil“ v optice s nastaveným zvětšením 1x přímo pod žebříkem. Poté jsem zkoušel, jestli zaslechne cvakání pojistky zbraně. Zaslechla a v mžiku byla pryč. Po chvilce se objevila srna a já poprvé v životě lovil srnčí na naháňce. Optiku jsem měl nastavenou na zvětšení 1x a střílel jsem na srnu v mírném poklusu směrem do stojáku přede mnou na poměrně krátkou vzdálenost (asi 25 metrů). Díky širokému zornému poli a malému zvětšení jsem měl ale subjektivní pocit, že střílím na mnohem větší vzdálenost. Srna k mému překvapení po zásahu poměrně tvrdou střelou RWS HIT (neolověná) vůbec neznačila a odbíhala, takže jsem vystřelil znovu, v mírném zmatku a domnění, že jsem první ranou chybil. Opak byl pravdou, obě rány za plece byly od sebe vzdálené 3 cm. Zaujalo mě, že na tak subtilní zvěř střela neúčinkovala jako předtím na divočáky. Srna odběhla asi 50 metrů do polomu, kde zhasla.

Odpoledne jsem čekal na poměrně vysokém otevřeném posedu s výhledem do vzdálenosti až 300 metrů. Vzhledem k informaci, že se v leči může vyskytovat i ve zdejších podmínkách velmi ostražitá jelení zvěř, poctivě jsem sledoval široké okolí. Navzdory poměrně dalekému dohledu jsem na dalekohledu nezvolil plné zvětšení, neboť jsem chtěl mít zachované širší zorné pole. Na dostřel se objevilo pouze jedno sele, které se mi podařilo zasáhnout na vzdálenost asi 75 metrů přímo na cestě, po které jsem přišel k posedu. Protože zůstalo stát na dobře viditelném místě a já měl zaměřovací dalekohled nastaven na 4x, bylo to poměrně snadné. Posadil jsem tečku na komoru a vystřelil.

užitečné technické „vychytávky“

Tečka na komoře, tedy osvětlený bod, stojí v souvislosti s popisem fungování zaměřovacího dalekohledu Magnus 1–6,3x24i za zmínku. Světelný bod lze zapnout do poloh den či noc, označených symboly slunce a měsíce, přičemž v každé lze nastavit 60 stupňů intenzity od v noci téměř neviditelné tečky po opravdu intenzivně zářící bod pro srpnové poledne u obilného lánu. Když jsem dalekohled před lovem zkoušel, zcela logicky jsem si nastavil u symbolu měsíce večerní režim, zatímco slunce jsem přes den průběžně reguloval mačkáním levé a pravé části pouzdra baterie (a současně ovladače) „–“ a vpravo „+“, a to vždy tak, aby intenzita bodu odpovídala mým momentálním potřebám, světelným podmínkám i pozadí. Podle údajů výrobce má bod ve vzdálenosti 100 metrů velikost 1,5 cm.

Za skvělý nápad považuji časový spínač ve spojení s pohybovým a polohovým senzorem, který v dalekohledu vypne světelný bod po třech minutách, když se zbraň „nehýbe“ nebo po jejím naklonění o ±75°. Pokud třeba čekáte v kryté pozorovatelně a zbraň opřete o stěnu nebo zavěsíte na hřebík či položíte na bok, bod jednoduše zhasne, takže se nevybíjí baterie. Dovolím si poznamenat, že již téměř tři čtvrtě roku používám většího bratra zaměřovacího dalekohledu Magnus 1–6,3x24i – Magnuse 1,8–12x50i, který je vybaven stejným senzorem. Několikrát se mi stalo, že jsem týden po lovu zjistil, že mám na kulovnici stojící ve skříni zapnutý bod. Ale protože baterie CR2032 napájela pouze pohybové čidlo, dosud jsem nebyl nucen vyměnit ji za novou.

Dovolím si upozornit ještě na jednu „vychytávku“ modelové řady Magnus, jíž je výměnná krytka stranové korekce (výšková může mít u některých modelů balistickou věžičku, stranová je vždy stejná), která je jen o málo větší než ta standardně dodávaná a obsahuje prostor pro umístění náhradní baterie. Nutno však dodat, že výrobce výměnnou krytku nedodává standardně se zaměřovacím dalekohledem, ale je nutné si ji objednat zvlášť pod samostatným kódem, stejně jako neoprenový transportní obal na optiku. Tuto obchodní politiku nepovažuji za úplně šťastnou a de facto mi uniká smysl výroby dvou druhů krytek.

pro střelbu na větší i menší vzdálenost

Druhý den lov pokračoval poblíž fungujícího kamenolomu. Tentokrát jsem seděl na velmi nízkém sedátku a halda skryté zeminy ve vzdálenosti asi 300 metrů od mého stanoviště pro mě představovala perfektní dopadiště případných vyslaných střel. Zvěř jsem ale očekával spíše z druhé strany. Na dohled jsem měl kolegu z Jihoafrické republiky, což mě částečně omezovalo ve střelbě.

Protože jsem počítal s tím, že zvěř přijde spíše z houštiny za mými zády, na zaměřovači jsem si nastavil dvojnásobné zvětšení. Můj předpoklad se však ukázal chybným, neboť zvěř měla ochozy očividně jinde. V jednu chvíli jsem totiž zahlédl divočáka běžícího podél haldy. Byl ode mne vzdálen asi 200 m. Za chvilku jsem rozeznal další dva kusy černé zvěře za blízkou vegetací (celkem tedy byli tři – kňour a dva lončáci). A to už jsem rychle kroutil ovládacím kroužkem na zaměřovači, abych nastavil maximální zvětšení 6,3x.

Divočáci se přiblížili na vzdálenost asi 150 metrů a běželi po lesní cestě řídkým stojákem kolmo k mému stanovišti. V ten okamžik jsem byl vděčný za maximální zvětšení i za to, že osvětlený bod je skutečně velmi malý, takže na zvěř se dalo krásně zamířit. Postupně jsem na divočáky vypálil všechny čtyři rány. Musím přiznat, že tvrzení firmy Merkel o velmi snadném a rychlém opakování kulovnicí RX.Helix je skutečně pravdivé a lze říci, že s trochou cviku by se s ní dalo konkurovat i samonabíjecím kulovnicím.

Pak už jsem byl jen divákem, neboť divočáci přebíhali k mému sousedovi z Afriky, který cestoval 14 000 km, nejen aby si vyzkoušel nový zaměřovací dalekohled, ale také aby ulovil svého prvního divočáka v životě. Jeden z lončáků k němu však již nestihl doběhnout, neboť se po několika desítkách metrů zlomil a zhasl. Ke kolegovi se tak blížil kňour a druhý lončák, nicméně z toho, jak postupně zpomalovali, bylo zřejmé, že mé střely našly cíl, a pokud by tam kolega neseděl, asi by oba kusy ještě několik set metrů odběhly, ale pak by také zhasly. Kolega nejprve vystřelil na kňoura, který zůstal v ráně. Poté okamžitě přebil a střelil i druhý kus. Po chvíli ulovil ještě kus srnčího. Po ukončení leče, příchodu ke kolegovým úlovkům a gratulaci jsem si uvědomil, že kňour leží tak, že není vidět zasažení celkem třemi střelami a že jihoafrický lovec zřejmě nezná zásadu „první kule, poslední brok“. Bronzového kňoura i lončáka jsem mu tedy „vnutil“ jako jeho úlovek a následně jsme to večer náležitě společně oslavili. Jihoafričan byl tak rozrušený nenadálou přízní Diany, že při vyvrhování kňoura si ani nevšiml dalších dvou průstřelů. Dlužno dodat, že vlivem větší vzdálenosti střelby byly mé zásahy ve srovnání s jeho posunuty dozadu, do oblasti jater, zatímco jeho střela zasáhla krční páteř.

Ten den jsem měl i nadále štěstí a podařilo se mi ulovit srnče a sele, přičemž sele jsem střílel na vzdálenost přibližně 100 metrů s dalekohledem nastaveným na maximální zvětšení. Když ho honci přitáhli k mému posedu, ani jsem se nedivil, že mě označili za „lovce zajíců“, protože sele svými rozměry skutečně odpovídalo většímu zajíci. Přestože šlo o tak malý kus, byl jsem na něj schopen s pomocí osvětleného bodu pohodlně zamířit a úspěšně ho zasáhnout. Bod je skutečně malý, ale díky kvalitně provedené regulaci intenzity osvětlení ho lze za dobrých světelných podmínek ve dne subjektivně „zvětšit“ tím, že svítí více a je zřetelný. Přitom je však drobný a umožňuje precizní zamíření i na poměrně malou zvěř, byť jde o zaměřovací dalekohled určený primárně na naháňku. Nutno dodat, že může samozřejmě najít uplatnění i při dosledech či individuálním denním lovu v lesních honitbách. Není to zase tak dávno, kdy zvětšení 6x bylo standardem optiky na mnoha loveckých zbraních a kolik zvěře se s takovými či ještě slabšími zaměřovacími dalekohledy nalovilo.

Závěrečné hodnocení

Pokud mám zaměřovací dalekohled Leica Magnus 1–6,3x24i po krátkém intenzivním „polním testu“ ohodnotit, nezbývá mi než konstatovat, že jde o kvalitní výrobek, který plní přesně to, k čemu je určen: poskytne maximální zorné pole na naháňkách, kde dokáže – z pohledu střelecké pohotovosti – zcela převzít roli kolimátoru. Na druhou stranu je možné pouhým otočením kroužku udělat z kolimátoru plnohodnotný zaměřovací dalekohled i pro střelbu na delší vzdálenost. Přitom zůstává kompaktní co do rozměrů a hmotnost o něco vyšší než půl kila je taktéž přiměřená. Elektronika je snadno ovladatelná, intuitivní a chytře vyřešené automatické zhasínání bodu pomůže ušetřit spoustu starostí.

Magnus 1–6,3x24i je dodáván se standardizovanou montážní lištou, s níž vypadá namontovaný na zbrani velmi atraktivně, ale též v provedení pro montáž kroužky.

V minulosti jsem používal několik naháňkových zaměřovacích dalekohledů od nejrůznějších výrobců a v různých cenových kategoriích, ale ve srovnání s testovaným Magnusem jsem s žádným z nich neměl tak dobrý přehled o konkrétní situaci (dalekohled má při zvětšení 1x skutečně velké zorné pole) a jistotu při střelbě na pohybující se zvěř (záměrná osnova a světelný bod). Je třeba připustit, že výrobce si nechá za technicky propracovaný přístroj poměrně dobře zaplatit (cena se pohybuje okolo 50 000 Kč), ale jsem přesvědčen, že pro kolegy myslivce, pro něž jsou naháňky tím, co je na myslivosti nejvíc baví, je Magnus dobrou volbou.

Autor: Mgr. Miloslav Jančík, Zlín, Foto archiv autora
Článek vyšel ve Světě myslivosti č. 1/2018.

Leica Magnus 1–6,3x24i – technická data

 

Poslední změna: 13. duben 2018
(1 Hlasovat)

Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.

15°C

ČR - aktuální počasí

Zataženo

Vlhkost: 85%

Vítr: 28.97 km/h

  • 24 Kvě 2018 23°C 14°C
  • 25 Kvě 2018 22°C 13°C