Obojky prozradí, kudy se toulají divoká prasata a jaké mají zvyky (budejovice.iDNES.cz)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Sedm dospělých divočáků na Šumavě dostane v listopadu na krk speciální obojky s GPS zařízením. Lesníkům poskytnou důležité informace o jejich pohybu a zvycích. Rozjíždí se tak projekt telemetrie divokých prasat. Správa NP a CHKO Šumava je v této oblasti výzkumu jedním z celorepublikových průkopníků.
"Této technologii se říká GPS telemetrie, tentokrát je zaměřená na černou zvěř. Umožňuje nám měření na dálku a dálkový přenos dat. Obojky jsou vybaveny senzorem aktivity, který sleduje, co zvíře zrovna dělá," popisuje Adam Jirsa, který má péči o lesní zvěř na území Národního parku Šumava na starosti.
Lokalizace zvěře probíhá pomocí satelitního systému GPS s přesností na 15 metrů. Data o aktivitách zvířete a teplota se registrují každých pět minut a ukládají se v obojku.
Tyto informace umožní odborníkům lépe poznat zvyklosti zvěře. Pokud zvíře zahyne, vysílá GPS zprávu, že se obojek přestal pohybovat a lesníci ho podle zaznamenané pozice najdou.
Prase divoké na Šumavě
Důležité budou získané informace o tom, na jak velkém přeshraničním území se prasata pohybují, jaká je jejich populační hustota a také jaké lokality využívají ve vztahu k tetřevovitým. Obojek se musí dát na krk dospělým prasatům, která již tolik nepřibývají na hmotnosti.
"V žádném případě je nemůžeme dávat na selata, protože ta během jednoho roku narostou až o dvě stě procent," uvádí Jirsa. Projekt také zaručí výměnu zkušeností mezi myslivci, ochránci přírody a úřady na obou stranách hranic.
"Této technologii se říká GPS telemetrie, tentokrát je zaměřená na černou zvěř. Umožňuje nám měření na dálku a dálkový přenos dat. Obojky jsou vybaveny senzorem aktivity, který sleduje, co zvíře zrovna dělá," popisuje Adam Jirsa, který má péči o lesní zvěř na území Národního parku Šumava na starosti.
Lokalizace zvěře probíhá pomocí satelitního systému GPS s přesností na 15 metrů. Data o aktivitách zvířete a teplota se registrují každých pět minut a ukládají se v obojku.
Tyto informace umožní odborníkům lépe poznat zvyklosti zvěře. Pokud zvíře zahyne, vysílá GPS zprávu, že se obojek přestal pohybovat a lesníci ho podle zaznamenané pozice najdou.
Prase divoké na Šumavě
Důležité budou získané informace o tom, na jak velkém přeshraničním území se prasata pohybují, jaká je jejich populační hustota a také jaké lokality využívají ve vztahu k tetřevovitým. Obojek se musí dát na krk dospělým prasatům, která již tolik nepřibývají na hmotnosti.
"V žádném případě je nemůžeme dávat na selata, protože ta během jednoho roku narostou až o dvě stě procent," uvádí Jirsa. Projekt také zaručí výměnu zkušeností mezi myslivci, ochránci přírody a úřady na obou stranách hranic.