EKOLOGIE: Jak hrabiví hraboši hrabali (lidovky.cz)

Chroustí kalamita na Břeclavsku mediálně moc nezaujala, jedovaté housenky taky ne, tak teď hurá na hraboše! Řekli si novináři a šli na to.

Hraboší pohroma je konečně téma, které má tu správnou novinářskou šťávu. Pro skupinu A jsou hraboši ňuňu ťuťu zvířátka s očičkama jako korálky a koneckonců živí tvorové a součást ekosystému. Pro skupinu B jsou to strůjci milionových ztrát. A teď se hádejte o vlastnictví té jediné Pravdy s velkým P! Sledovanost a čtenost médií stoupá, reklamy se pak jen pohrnou.
Popravdě - straním spíše ekologům (těm skutečným, erudovaným). Zemědělcům bych fandil v okamžiku, kdy by se chovali ne jako podnikatelé v zemědělství, ale jako ti, které pracně živí péče o náš nenahraditelný národní poklad, o zemědělskou půdu. Ano, já vím, mantra: „Tak si to dělejte sami, když máte tolik rozumu. Já musím taky z něčeho žít. Nebyl jsem na dovolené ani nepamatuju. Daně nás ničí, výkup nás ničí, dotací je málo. A tak dále.“ Já vím. Práce v zemědělství mě v životě živila jen dva měsíce, ale vím, že to není žádný med. Na druhou stranu vím, že ani práce slévače, policajta, zdravotní sestry nebo hasiče není žádný med. Práce zemědělce nejsou ani žádné galeje. A ukažte mi zemědělce, nebo vůbec kohokoli jiného, kdo by prohlásil - já se mám dobře, mám všechno, co potřebuju. Ne, u nás je zvykem jamrovat nad tíhou života.

Celý článek najdete zde.