Potraviny v souladu s přírodou (Zemědělec)

V současnosti dochází na celém světe ve velkém k devastaci přírody a s tím spojenému snižování pestrosti rostlinných í živočišných druhů. Určité možnosti, jak tuto nepříznivou situaci zlepšit, nastínil seminář Průmyslové zemědělství, výživa lidstva a vymírání druhů uspořádaný na půdě České zemědělské univerzity v Praze.

S první odbornou přednáškou vystoupil profesor Philip Lymbery, výkonný ředitel organizace Compassion in World Farming (CIWF). Vysvětlil, že tato organizace mimo jiné usiluje o lepší životní podmínky chovaných zvířat. Například se podařilo zakázat klečový chov prasnic a prosadit obohacené klece pro slepice.

Mizí divoká zvířata
Podle slov prof. Lymberyho lidé na Zemi po desetitisíce let žili v souladu s přírodou. V současnosti při intenzivní zemědělské produkci dochází k často nevratným škodám na životním prostředí. Řada rostlinných i živočišných druhů zcela nebo z velké části vymizela. Ve Velké Británii zaznamenali podstatný úbytek sovy pálené a dalších ptáků, včel i motýlů. Na mizení druhů se podílí velkovýrobní konvenční zemědělství. Navíc se obecně zhoršuje kvalita půdy. Krmiva vyprodukovaná na orné půdě zvířata z velké části nevyužijí.
V Brazílii pěstují v monokultuře sóju především na krmení za použití hnojiv a pesticidů. Tento způsob pěstování má devastující vliv na divokou přírodu. V minulosti pokrývala většinu brazilského území travnatá savana se spoustou zvířat, se kterými se v současnosti můžeme setkat jen v tamním národním parku. Jedná se například ojaguáry.
Na ostrově Sumatra kácejí deštné pralesy a vysazují plantáže palmy olejné. Palmový olej se používá do potravin a jádra na krmivo ve velkochovech. Palmová jádra se na krmení dovážejí i do Evropy. Na Sumatře současný způsob hospodaření přispívá ke snižování populace orangutanů, slonů a dalších zvířat.

Ekochov přeštických prasat
V současnosti někteří zemědělci u nás i v zahraničí přešli k ekologickému zemědělství. Už od roku 1991 hospodaří ekologickým způsobem na biofarmě Sasov u Jihlavy Josef Sklenář. Podnik vznikl na půdě někdejšího školního statku. Certifikát na bioprodukci farma získala v roce 1999. "Já jako ekologický zemědělec říkám plevelům doprovodné rostliny a jsem rád, když na poli roste chrpa," vyjadřuje svůj vztah k ekologii J. Sklenář.
Výměra statku dosahuje zhruba pěti stovek hektarů. Polovinu zaujímá orná půda a druhou polovinu trvalé travní porosty. V živočišné výrobě se věnují chovu prasat, skotu bez tržní produkce mléka a koní. Od roku 2010 mají na biofarmě vlastní jatka a v roce 2011 vybudovali bioplynovou stanici.
V současnosti chovají asi tři stovky skotu na výkrm, sedm desítek prasnic, sedm stovek prasat na výkrm a pět koní. Ve výkrmu prasat uplatňují převratné technologie. Jedná se o rodinný způsob chovu s připouštěním kojících prasnic. Zatímco v konvenčních chovech se selata odstavují ve věku jednoho měsíce, v Sašově je nechávají u prasnice tři měsíce. Tím se zlepšuje zdravotní stav selat a klesají náklady na jejich krmení. Také se prodlužuje život prasnic.
V Sašově chovají naše tradiční plemeno přeštické černostrakaté prase, které je vhodnější pro méně intenzivní chovy než bílí kříženci. Prasata odchovávají na pastvě, čímž se uspoří jadrná a zlepšuje se kvalita masa. Vzhledem k tomu, že kanečky nekastrují, dosahují kvalitnějšího masa při lepší konverzi krmiv.
J. Sklenář stále přichází s novými nápady. V současnosti na statku zkoušejí separaci listů a stonků leguminóz, například vojtěšky. Největší náklad a omezení při výkrmu monogastrů totiž představují bílkoviny v krmné dávce. Oddělením listů vznikne vysokoproteinové krmivo pro prasata. Stonky pak spotřebuje skot. Rozšíření pěstování jetelovin přináší i mnoho dalších pozitiv včetně zlepšení půdní úrodnosti. Bílkovinné krmivo z listů jetelovin nahradí dováženou sóju. Na farmě sice také zkoušeli sóju pěstovat, ale s nepříliš velkým úspěchem.
Ve spolupráci s Výzkumným ústavem živočišné výroby, v. v. i., v Praze-Uhriněvsi (VÚŽV) probíhá výzkum, ve kterém se porovnávají dvě skupiny prasat. Jedna skupina má k dispozici výběh na pastvu a druhá se vykrmuje ve stáji. Ukazuje se, že při pastvě se zlepšuje kvalita masa a výkrmnost.
Výsledky výzkumu
Pokusy s alternativním způsobem výkrmu prasat popsala Ing. Anně Dostálová z VÚŽV, která se mimo jiné věnuje záchrannému programu přeštických prasat. Přeštické černostrakaté plemeno patří mezi naše genetické zdroje hospodářských zvířat. Jedná se o původní české plemeno pocházející ze západních Čech. Jde o prototyp selského prasete masosádelného typu. Od roku 1996 se toto plemeno chová v uzavřené populaci.
V roce 2017 se v tuzemsku chovalo jen 406 prasnic a 38 kanců přeštických prasat. Plemeno využívané i v hybridizačním procesu bylo postupně překonáno v užitkovosti. Navíc současní spotřebitelé požadují spíše maso než sádlo. Přeštické prase má v porovnání s masnými kříženci méně zmasilé tělo a větší vrstvu hřbetního tuku. V současnosti není přeštické prase konkurenceschopné masným hybridům. Ke kladným vlastnostem "přeštíků" patří nenáročnost a odolnost. V pokusech se porovnává plemeno přeštické černostrakaté prase a bílý čtyřplemenný hybrid. V konvenčním výkrmu přeštické prase dosahuje zhruba 75 % užitkovosti masného křížence. V ekologickém chovu má ale horší výkrmnost masný hybrid. Přeštická prasata v ekologickém chovu na pastvě měla vyšší přírůstky.
Co se týče kvality masa, u přeštického prasete se dosahuje vyšší křehkosti. V mase přeštického prasete byl zjištěn vyšší obsah vitamínu E. Ve spotřebitelském testu, kde se porovnávalo maso vyprodukované konvenčně a maso "přeštíků", zvítězilo přeštické prase díky lepší chutnosti a šťavnatosti. Z výzkumu vyplynulo, že ve výkrmu přeštických prasat je potřeba se zaměřovat na ekologii. Pastva zvířatům prospívá a snižují se náklady na jadrná krmiva. V krmné směsi lze zahraniční sóju nahradit domácím hrachem a lupinou.