Logo
Vytisknout stránku

Ohroženému sýčkovi se na severu Čech daří (Mladá fronta DNES)

Příznivé klima či dostatek potravy mohou za to, že se v kraji více než v jiných částech země vyskytuje ohrožený sýček obecný. Na jeho záchraně odborníci spolupracují s kolegy z Německa.

Spatřit či zaslechnout v české krajině malou hnědošedou sovu sýčka obecného je dnes o velkém štěstí. Ještě před čtyřiceti lety to byla přitom běžná sova, jejíž typicky táhlé houkání se rozléhalo nad polnostmi, v lesích i obcích po celé republice. "V současnosti odhadujeme velikost populace na posledních 100-130 hnízdních párů, přičemž jeho rozšíření má značně ostrůvkovitý charakter a jednotlivé populace oddělují desítky až stovky kilometrů. Velký význam má pro tohoto opeřence sever Čech," říká hlavní koordinátor ochrany sýčka Martin Šálek z České společnosti ornitologické (ČSO) a z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Odborníci varují, že sýček, který je podle lidové pověry poslem smrti, může za pár let zmizet úplně. Na jeho osud a možnosti ochrany se snaží ČSO upozornit i tak, že mu letos udělila titul Pták roku.

* Sýček obecný je nejohroženější sovou u nás. Na území Česka se nachází už jen několik desítek párů. Kolik jich evidujete v Ústeckém kraji?

V Ústeckém kraji a na jeho periferiích jsme minulý rok zaznamenali 64 samečků v 54 obcích, přičemž jsme jeho hnízdění prokázali na 19 lokalitách. Tento region představuje pro sýčky zcela zásadní území. Zajímavostí je i fakt, že tu sýčkové vytvářejí i "městské populace", přičemž hnízdí ve větracích otvorech panelákových domů.

* Proč se právě tady sýčkům tak daří?

To je pravděpodobně způsobeno kombinací několika faktorů - příznivým klimatem, dostatkem potravy a nabídkou vhodných míst k hnízdění. Poslední populace sýčků v Ústeckém kraji se nacházejí v nejteplejších nížinatých oblastech - Ústecko, Lounsko či Litoměřicko. Bývají zde mírné zimy s pár dny se sněhovou nadílkou, které umožňují sýčkům úspěšně přežít kritické období, a naopak během léta zde nacházejí dostatečné potravní zdroje, především hmyzu. Další důležitý faktor je i socioekonomická situace v některých oblastech regionu, kde některé vesnice jsou vylidněné a plno budov je rozpadlých, což sýčkovi vyhovuje zejména díky vysoké nabídce dutin pro hnízdění. V novostavbách s anglickými trávníky sýčci nenajdou místa pro hnízdění ani lov potravy.

* Dříve se sýček běžně vyskytoval, ještě v 70. letech minulého století byl odhad 1 000 až 2 100 hnízdících párů. Kdy nastal jejich radikální úbytek?

Velikost populace v 70. letech minulého století pravděpodobně již byla zlomkem toho, kolik sýčků bylo ještě na začátku 20. století. V té době patřil k našim nejběžnějším sovám, přičemž jeho celková populace mohla čítat i desítky tisíc hnízdních párů. První údaje o velkoplošném úbytku populace jsou známy od padesátých a šedesátých let minulého století, v 70. letech minulého století patřil sýček ještě k plošně rozšířeným druhům. Prudké zmenšení jeho hnízdního rozšíření je hlášeno od 80. let minulého století, kdy se jeho rozšíření zmenšilo o 41 procent a odhad populace se zmenšil na 250-500 párů. Rychlý pokles početnosti i rozšíření pokračoval i na začátku tohoto století, v současnosti odhadujeme velikost populace na posledních 100-130 hnízdních párů, přičemž jeho rozšíření má značně ostrůvkovitý charakter a jednotlivé populace oddělují desítky až stovky kilometrů, které jsou sýčkem neobsazené. Bohužel podobně alarmující pokles početnosti sýčka je znám i z okolních středoevropských států.

* Co je hlavní příčinou?

Hlavní důvod dramatického úbytku představuje intenzifikace zemědělského hospodaření a s tím úzce spojené změny ve struktuře krajiny. Na začátku minulého století, kdy sýček byl ještě velice početný, byla zemědělská krajina charakteristická svou mozaikovitostí a pestrou strukturou pěstovaných plodin i jejich obdělávání. Nástup průmyslového zemědělství od poloviny minulého století vedl k velkoplošnému scelování drobných políček do rozlehlých a jednotně obdělávaných lánů. To se nezměnilo ani po vstupu Česka do EU, což vedlo ke sjednocení hospodaření na velkých prostorových škálách a mimoto také ke specializaci na určité plodiny, například energetické plodiny - řepku a kukuřici. Navíc masivní využívání chemie způsobilo úbytek velkého hmyzu a tím i hlavní potravy sýčků. Intenzivní zemědělství hraje zásadní roli, na populace sýčka ale působí řada dalších negativních faktorů, které mohou vést k jeho rychlému vymizení.

* Jaké další negativní vlivy to jsou?

S výraznějším kontinentálním klimatem jsou populace ve střední Evropě silněji ovlivňovány tuhými a na sníh bohatými zimami. Zranitelnost sýčků zvyšuje i jejich současné ostrůvkovité rozšíření. Jednotlivé populace sýčků jsou nepočetné a od sebe izolované a vzdálené, a proto i menší snížení populační hustoty může vést k plošným vymíráním. Sýčkové obývající lidská sídla jsou ale ohroženi i jinými důsledky lidské činnosti. Časté jsou například případy, kdy sýčka srazí auto. Ohromný problém představují i různé technické pasti - nádrže na vodu, větrací šachty, svisle stojící roury či fukary na seno. V takovýchto pastech uhynula v posledních desetiletích více než třetina sýčků, ale i řada dalších ohrožených ptáků, což dokládá třeba nález 28 mrtvých sov pálených v jediné ocelové trubce od fukaru na seno.

* Nehrozí, že za pár let sýček z české krajiny zmizí?

Bohužel to reálně hrozí. Záchranné programy, to znamená koncepce ochrany druhů, které zaštiťuje stát, se často řeší v hodině dvanácté, tedy v době, kdy populace cílových druhů čítají poslední jedince a jejich ochrana a udržení ve volné přírodě jsou prakticky nepředvídatelné. To je přesně případ sýčka. Ochrana sýčků tak v současné době stojí na práci pár organizací či nadšenců.

* Lze tomu zabránit?

Ochrana sýčků může být účinná, jen když se zaměříme na celou škálu příčin, které je ohrožují. To zahrnuje zejména péči o lovecké a hnízdní stanoviště i odstranění řady technických pastí představujících pro sýčky velké nebezpečí. Při současném ostrůvkovitém rozšíření sýčka je jeho úspěšná ochrana možná jen tehdy, když se zaměříme na současné lokální populace, jejich růst a propojení s dalšími populacemi. Klíčovým prvkem je dlouhodobá spolupráce s farmáři a majiteli pozemků, protože veškeré současné hnízdiště sýčků se nachází na farmách či v lidských sídlech. Plno věcí můžeme udělat i my na naší zahradě. Například při sečení zahrady ponechat pás neposečené trávy sloužící jako důležité stanoviště pro hmyz, který představuje hlavní složku jídelníčku sýčků.

* Na záchraně sýčka v Ústeckém kraji spolupracujete s německými kolegy. Co se vám podařilo?

Ochrana sýčků v Ústeckém kraji, kde se nyní nachází jádrová oblast jeho rozšíření, může mít klíčový význam pro záchranu sýčků v takřka národním měřítku. Od minulého roku jsme spolu s německými partnery rozjeli velký projekt Athene, který se zabývá aplikovanou ochranou sýčků v česko-saském příhraničí. Například v posledních týdnech jsme pro sýčky instalovali hnízdní budky do obsazených lokalit či domlouváme vhodné hospodaření v okolí hnízd. V rámci projektu se zaměřujeme na mnoho dalších témat včetně analýzy "genetického zdraví" celé populace či vytváření "akustických občanek" jednotlivých sýčků. Předchozí výzkum nám ukázal, že jen na základě houkání dokážeme s úspěšností 94 procent rozlišit jednotlivé samečky, a to nám nyní prakticky slouží v terénu. Stačí samečky nahrát, podívat se do databáze a hned víme, o jakého samečka se jedná.

All Rights Reserved | SvetMyslivosti.cz | Lesnická práce s.r.o.