V posledních letech ubylo kosů černých. Proč mizí kdysi tak hojní ptáci? (nasregion.cz)

Kos černý (Turdus merula) byl doposud hojně rozšířený, všeobecně známý oblíbený prák. Nebo neoblíbený, pokud vlastníte třešeň.

Kosí populace se dokázala vyrovnat na řadě míst i se zvýšením početnosti strak, o nichž je známo, že vybírají z hnízd kosí mláďata a krmí jimi vlastní mláďata a jsou schopny usmrtit i vylétlé mládě, nebo dokonce dospělého jedince. (Ve druhém případě je útok motivovaný zřejmě obranou hnízdního teritoria před jinými většími ptáky, protože straky se k zabitým kosům už většinou nevrátí.)
"Vliv strak na kosí populaci se může stát velmi nepříznivý, pokud tomu napomůže činnost člověka. Drastické nesmyslné ořezávání dřevin, hlavně pak nízkých keřů, se stalo každoroční samozřejmostí. Všechny vodorovné a převislé větve jsou důsledně odstraněny a ponechány jen silné vertikální. Do takového keře lze jen těžko ukrýt hnízdo, které je potom navíc snadno nalezitelné stále slídícími strakami," uvedla Lucie Brejšková z Řepské zoologické skupiny.
Strach z labutí, kachen nebo holubů. Víte, jak se co nejlépe vypořádat s ptačí fobií?
"Není třeba dodávat, že takový keř minimálně stíní půdní povrch, což vede k vysýchání půdy a omezení potravní nabídky. Zatím poslední pohroma, která kosy postihla, je onemocnění způsobené virem Usutu, které se rozšířilo do Evropy z Afriky. První vlna infekce se objevila v roce 1996 v Toskánsku, kde způsobila hromadné úhyny kosů. V Německu se podobná vlna objevila v roce 2010. Onemocnění se postupně rozšířilo do většiny evropských zemí, kde se projevuje různě velkými ohnisky výskytu.
Kosi černí jsou silně citliví k této infekci, ne jen oni, nakazit se může i řada dalších druhů, z ptáků zejména sovy. Postižený pták je skleslý, načepýřený, nelétá a nepřijímá potravu. Zpravidla uhyne do dvou dnů. Nemocného ptáka nelze vyléčit. Je pravděpodobné, že část jedinců v populaci prodělá onemocnění latentně, vytvoří si protilátky a přežije."
Na území České republiky byl virus poprvé prokázán u uhynulého kosa v roce 2011 a 2012. Je jisté, že kosi lokálně ubyli, nikde však nedošlo k úplnému vymizení. Podle jedné studie z Německa je úbytek početnosti kosů spojený s onemocněním necelých 16 %. To nevypadá nijak drasticky, ale je třeba vzít v úvahu i další selekční tlaky, jako je predace strakou, ztráty způsobené dopravou, úhyn po nárazu do skleněných ploch a nedostatek potravy způsobený suchem.
Můžeme něco pro kosa černého udělat?
"Určitě ano, ponechat část keřů neupravených, v zahradách a na obecních pozemcích ponechat přes zimu kupy větví, aby se měl kde ukrýt a získat potravu, ponechávat delší travní porosty a kde to jde, nechat listí na zemi co nejdéle. Příliš uklizené město a krajina, nejen kosům, nesvědčí," uvedla Lucie Brejšková