Trpké ptačí účtování (Mladá fronta DNES)

Ptáci mizí z české přírody. U některých druhů přežívají poslední desítky párů.

V padesátých letech byl sýček obecný nejběžnější sovou u nás. Po téměř sedmdesáti letech zbývá posledních sto či sto třicet párů, přičemž se dostal do záchranného programu kriticky ohrožených zvířat. Za pár let už možná nebude v krajině vůbec žádný.
Podobně je na tom koroptev. Z pohledu do statistiky vyplývá, že v porovnání se začátkem 80. let klesl její stav na pětinu. Přitom ještě za druhé světové války se lovila v milionech kusů. „Noviny psaly, že pokud vše z naší krajiny zmizí, koroptev zůstane. Dnes se vymýšlí, jaká ochranná opatření pro ni udělat,“ říká ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.
Ptáci z krajiny totiž pomalu mizí, nejvíce z té zemědělské. Zlom nastal v padesátých letech, a to ve spojení s kolektivizací a intenzivnější formou hospodaření. Vyjádřeno čísly, od roku 1982, kdy začali odborníci stavy přesně sledovat a zachytili už jen „dojezd“ poklesu, jejich četnost klesla o 33 procent. „Klesá nadále pomalejším tempem, což je způsobeno spíše vyčerpáním populací než reálným zlepšením situace,“ konstatuje poslední zveřejněná zpráva o životním prostředí z roku 2017, kterou každoročně vydává ministerstvo životního prostředí. A ve zbytku Evropy to není jiné. Česká čísla kopírují údaje z ostatních zemí.
O něco příznivější je statistika k lesnímu ptactvu, eviduje „jen“ desetiprocentní propad a čísla naznačují i možný obrat v trendu do budoucna.
Začátkem tohoto roku ale zveřejnil Český svaz ochránců přírody další alarmující zprávu. Zatímco do loňska byl kos černý nejčastějším ptačím návštěvníkem zahrad, tuto zimu se vyskytl jen na polovině z nich. Svaz k tomuto závěru dospěl pravidelným vánočním pozorováním ptáků na více než 1 300 zahradách. „Právě skončená pozorování ptáků na krmítku ukázala, že se kos vyskytuje už jen na 58 zahradách ze 100 (dříve 98 ze 100 pozn. red.). V Praze a části středních Čech skoro vyhynul,“ uvádí svaz. Úbytek přičítá africkému viru USUTU, který u nás udeřil loni v létě a kosi jsou na něj citlivější než jiné druhy.
Česká ornitologická společnost ale obavy mírní. „Z meziročního poklesu kosů ještě nemůžeme moc vyvozovat. Zatím nemůžeme říct, jestli jich loni bylo skutečně méně kvůli viru, nebo je to tím, že na podzim bylo dost jablek, kosi zůstali v sadech a nepotřebovali na krmítka,“ vysvětluje Zdeněk Vermouzek.

Zelené pouště

Příčinou dlouhodobého úbytku ptactva však není vir z Afriky, jako se momentálně spekuluje u kosa černého.
„Může za to intenzivní zemědělství. To znamená snaha o zvýšení výnosu prostřednictvím hnojiv, velkých lánů, insekticidů, herbicidů a další chemie.
Způsobuje to, že na polích jsou zelené pouště bez života,“ vysvětluje Vermouzek a jako příklad používá opět koroptev, která potřebuje mít na polích strniště, aby se měla na jaře kde v klidu uhnízdit a vysedět mláďata. Jsou to ale i zaorané meze, ztracené remízky či chybějící zatravněné pásy. Pozorování ornitologů navíc ukazuje, že se počty ptáků mění v přímé úměře k tomu, jak se dařilo zemědělství. „Když se po revoluci přestalo dotovat, populace ptáků stouply. Když jsme vstoupili do Evropské unie v roce 2004, křivky výrazně klesají,“ říká Vermouzek.

O polovinu méně vrabců

Ptáci jsou velmi snadno pozorovatelným indikátorem stavu přírodní rozmanitosti. Česká společnost ornitologická letos v zimě poprvé vyzvala širokou veřejnost, aby jim pomohla sledovat ptačí populaci v zimě. Stačilo první lednový víkend pozorovat krmítko doma na zahradě a pak vyplnit elektronický formulář nebo informace o pozorování zaslat poštou. Zapojilo se přes 13 tisíc lidí.
V příštích letech plánují ornitologové projekt zopakovat, aby si mohli třeba ověřit, jestli kos skutečně vymírá, nebo jeho úbytek byla jen anomálie. Zatím průběžné výsledky pozorování kosa v projektu Ptačí krmítka zařadily kosa na osmou příčku se zápisem třinácti tisíc pozorovaných jedinců.
Nejčastějším ptákem dosedajícím na krmítka je pak sýkora koňadra. Zároveň je to druh, jenž se na našem území v porovnání s předchozími desetiletími vyskytuje častěji. Druhý v pořadí je ve většině krajů vrabec polní a za ním vrabec domácí. Avšak i vrabců podle Vermouzka ubylo zhruba o polovinu. Vysvětlení nabízí hned několik. „Na venkově ve skoro každé zahradě sypali drůbeži a na její potravě se vrabci přiživovali. Dnes těchto malých hospodářství ubývá. Dále se změnil způsob nákladní dopravy. Obilí se dřív z vagonů sypalo dírami ven a vrabci se na tom také přiživovali. Teď je vše pečlivě zavřené,“ říká. Ve městech má na úbytku vrabců velký podíl automobilová doprava. Kvůli znečištění vzduchu ubývá hmyzu, což znamená, že ubývá potravy pro ptáky.
Vrací se však někteří velcí predátoři. V desítkách nových párů u nás hnízdí sokol stěhovavý (a každý rok přibývá) či orel mořský. Druh, který u nás začal hnízdit před jedenácti lety.

Stav ptactva v porovnání s rokem 1982:  chocholouš obecný téměř vymizel, koroptev polní -80%, sýček obecný posledních 100 až 130 párů, sýkora koňadra +20 %, skřivan polní -40 %, vrabec polní -40 %, vrabec domácí -30 %

Dominika Hromková, Eva Zahradnická