Přihlásit

Okouni mizejí z řek, rybáři musí omezit lov (Právo)

  • Kategorie: Zpravy z oboru myslivost

Přelstít tuhle pruhovanou rybu nevyžaduje žádné letité zkušenosti, speciální náčiní nebo návnady. Hltavý a nepříliš plachý okoun se chytí sám. V minulosti hojně se vyskytující dravec ale z řek kvůli tomu mizí. Úbytek je tak razantní, že rybářský svaz musel přistoupit k zavedení pravidel omezujících jeho lov.
Před dvěma lety vyznavači Petrova cechu zařadili okouna na seznam ryb, které se smějí chytat pouze šest měsíců v roce. Od letošního roku navíc u něj platí minimální lovná míra 15 centimetrů.

Regulace řek mu neprospívá

„Populace okouna dlouhodobě klesá. Museli jsme na to nějak reagovat a zavést opatření k jeho ochraně,“ řekl Právu jednatel republikového svazu sportovních rybářů Jan Štípek. Podle něho potvrzují nelichotivou situaci i čísla ze statistiky úlovků. Zatímco například v roce 1991 chytili rybáři téměř 170 tisíc okounů, loni to nebylo ani třicet tisíc.
„Není to sice úplně dramatický stav, že by hrozilo jeho úplné vymizení, jako například u lipana, nicméně reagovat jsme museli, aby ho rybáři tolik od vody neodnášeli,“ pokračoval Štípek.
Upozornil také na to, že okouna nemohou rybáři doplňovat do revírů z umělých odchovů. „Nabídka na trhu je spíš ojedinělá a mizivá,“ uzavřel Štípek.

Lákavá kořist

Při lovu okouna také dochází k výraznému poškození vnitřních orgánů, takže i když je vrácen zpět do vody, většinou uhyne. Je to dáno tím, že okoun má díky slabým čelistem vyvinutý silný polykací reflex a potravu uchopenou do tlamy ihned posunuje do jícnu. Velmi často tak dochází k tomu, že háček při záseku vězí už hluboko v jícnu či dokonce v břiše ryby.
Rybářský tlak však podle odborníků není jediným důvodem úbytku okounů. Problémem jsou například špatné podmínky pro jeho přirozený výtěr.
„Regulovaná koryta řek nenabízejí dostatek vhodných výtěrových míst, jako jsou zatopené větve, kořeny či příbřežní vegetace,“ vysvětluje Josef Hlava, který se věnuje studiu sladkovodních ryb.
Zmínil i negativní vliv predátorů. „Okoun není žádný rychlý plavec. Navíc se zdržuje v hejnech, což znamená, že je pro kormorány, vydry, norky a další rybožrouty poměrně snadnou a oblíbenou kořistí,“ vysvětlil. Okoun dorůstá do maximální délky okolo padesáti centimetrů, což v našich podmínkách bývá jen ojediněle. Běžně se u nás vyskytuje jeho zakrslá forma. Kromě typických černých pruhů na těle se vyznačuje ostnatou hřbetní ploutví.
Živí se výhradně živočišnou potravou, především rybím potěrem. Výjimkou není ani pojídání vlastního druhu.
Okoun má velmi chutné maso s minimem kostí.

Patrik Biskup

Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.