JSME ZNEPOKOJENI, JAK SI STÁT NEVÍ RADY (Haló noviny)

Otázky Haló novin pro Miloše Fischera, jednatele Českomoravské myslivecké jednoty

* Naši předkové se vlků báli, dnes slyšíme jásot nad každým snímkem vlka zaznamenaným fotopastí…
Je potřeba, aby ministerstvo životního prostředí spolu s Agenturou pro ochranu přírody a krajiny opravdu jednoznačně stanovily únosné stavy této zvěře v České republice. Dodnes nebyli schopni úředníci říci, jaký je únosný stav vydry, únosný stav vlka. Je nutné určit, ve kterých lokalitách je žádoucí, aby se vlk vyskytoval, a kde ne. Máme silně urbanizovanou kulturní krajinu a vlci by se nám mohli prohánět v Polabí, případně v okolí velkých měst.
Máme i případ krkonošské vlčice, která měla v krvi protilátky proti vzteklině. V současné době se u nás neprovádí orální vakcinace lišek, takže vlčice mohla protilátky získat jen přímým očkováním. Máme podezření, že byla chována člověkem a následně záměrně vypuštěna. Z našeho pohledu není možné, aby na našem území samovolně došlo k takové expanzi vlčí populace. U nás neexistuje evidence zájmových chovů vlka. Každý jiný živočich musí být evidován, mít čip nebo být okroužkován. Ale u velkých šelem neexistuje žádná kontrola ze strany státu. Vznesli jsme ten požadavek a ministerstvo životního prostředí nám vyšlo vstříc a bude evidence všech chovů vlka.
Vlk do přírody patří, ale v oblastech, kde jsou pro to podmínky a nedochází k tak významným střetům s chovateli hospodářských zvířat. V oblasti Broumova vlci způsobují už neúnosné škody. Na druhou stranu se můžeme ptát, jak velké prostředky stát vyplácí z kapes daňových poplatníků různým pseudovědeckým skupinám a ekologickým sdružením na monitoring vlků.
Ministerstvo životního prostředí s Agenturou pro ochranu přírody a krajiny by měly říci, jak dál postupovat. Mám obavu, že může dojít i ke střetu vlka s člověkem. Nemyslíme si, že by vlci nebyli nebezpeční, je jen otázka času, kdy může dojít k tragédii.

* Rybáři zase mají problém s vydrami a bobry...
Vydra říční je příkladem úspěšné repatriace druhu do České republiky. Zastoupena je na celé ploše státu a její populace dál roste. A rybářům působí velké škody. Přitom požívá největší stupeň ochrany a nemá u nás přirozeného nepřítele. Českému rybářskému svazu působí každoročně škody za třicet a více milionů korun. Pro spolek, který je financován příspěvky svých členů, je to velká ztráta. Chtějí ve spolupráci s námi stavy vyder snížit na únosnou míru, podobně, jako tomu je s kormorány. Na obrovské škody si stěžují také produkční rybáři, organizovaní v Rybářském sdružení ČR. Těm dělají vrásky navíc i bobři.

* Není však návrat těchto druhů do volné přírody známkou zlepšování její kvality?
Ochranáři, a nejen oni, se snaží jako velmi pozitivní prezentovat skutečnost, že se nám některé druhy vrátily do přírody. Ale nemá to nic společného s tím, v jakém stavu příroda je. Dnes je příroda a biodiverzita v ní v nejhorším stavu za celou známou historii našeho území. Namnožení těchto druhů je jen o potravních možnostech. Bobři, vydry a vlci jsou stejný případ. Říkají nám – naučme se s nimi žít, tak jako naši předkové. Musím se nad tím usmát. Bobr byl vyhuben dvakrát: poprvé někdy kolem roku 1730, potom to s ním Schwarzenbergové chtěli zkusit znovu, roku 1804 vypustili bobry. Neuplynulo ani sedmdesát let a nařídili všechny bobry vyhubit právě kvůli škodám, které působili. A nárůst stavů vydry je naprosto nekontrolovatelný.
Pokud jde o vlky, jejich pozitivní vlivy se těžko hledají, byť nám je média stále vnucují. Škody způsobené vlky rostou neuvěřitelnou rychlostí. Bohužel se u nás vůbec nezveřejňují problémy, jaké mají s vlky v sousedních zemích. Proti podpoře vlků se tam konají obrovské demonstrace.
Jsme opravdu znepokojeni, vidíme, jak si s tím stát opravdu neví rady. Kromě až fanatické ochrany těchto druhů nepočítá s tím, že by se do budoucna mělo něco řešit.