Největší zhouba australské přírody? Liška z Evropy (ekolist.cz)

Klimatické změny možná představují zásadní problém existence mořských korálů při pobřeží Austrálie, ale fauně na souši tohoto kontinentu dominuje jiný původce ohrožení. Absolutní jedničkou, když přijde na příčiny vyhynutí zdejších savců, jsou obyčejné kočky, a hlavně lišky. Píše o tom ScienceDaily.

Evropská kolonizace nových světadílů znamenala pro původní zvířata a rostliny ohrožení vždy. S osadníky totiž přicházela nová fauna a flóra, nemoci a infekce, vůči kterým byli starousedlíci mnohdy bezbranní. Ne vždy má tahle invaze stejně ničivý průběh. Třeba Severní Amerika odnesla evropskou kolonizaci bezprostředním vyhynutím pouze jednoho jediného živočicha, norka mořského. Vlastně, po celém světě vyhynulo v důsledku kolonizací „jen“ něco kolem 1,5 % všech savců (z 5500 druhů). S jednou výjimkou, kterou je Austrálie.

Australské peklo?

Každé čtvrté vymření savce tu má svůj původ. Prakticky nikde jinde nemělo zavlečení nepůvodních druhů tak plošně ničivý dopad na domácí faunu a flóru. Za 250 let tu vyhynulo 11 % z unikátních savců a dalších 21 % se stalo ohroženými. Pokud bychom to měli přenést do globálního kontextu, každý třetí vyhynulý druh nějakého savce na planetě Zemi (počítáno za poslední čtyři staletí) „odešel ze světa“ právě v Austrálii. Není divu, že to zdejší zoology trápí. Tým Jima Radforda z univerzity La Trobe se proto pokusil vnést do smrtící australské bilance trochu jasno a pokusil se odhalit konkrétní příčiny.
Variant bylo hned několik: velkoplošná likvidace původní vegetace, narušení režimu pravidelných požárů, zavlečení nepůvodních býložravců (divoká prasata, velbloudi) a samozřejmě predátorů, lišek a koček domácích. Výsledek byl jasný. Lišky mají svůj podíl na vyhynutí 25 druhů malých savců, a přispěli také k tomu, že 63 dalších druhů je nyní ohrožených. Co víc, dvanáct dalších druhů malých savců a vačnatců teď akutně čelí riziku vyhynutí. A zase za to můžou lišky.

Je třeba hubit lišky

Radford s kolegy vypracoval „akční plán“, který poukazuje na lokality s výskytem kriticky ohrožených savců ve společnosti lišek. Právě do těchto míst by podle něj měla co nejrychleji směřovat aktivní ochrana, tedy okamžitá likvidace nepůvodních predátorů. V seznamu se přitom objevují i druhy, které už jsou na pevnině vyhynulé, a přežívají jen na izolovaných útesech nebo několika omezených lokalitách v Tasmánii. Skutečně tedy není času nazbyt: lišky na australské pevnině už zlikvidovaly více druhů, než kolik by jich mohlo v dohledné době ohrozit měnící se klima.
A jak si stojí neméně obávané kočky? Ty tu překvapivě s vymíráním savců mají jen málo společného. I malý pětikilový klokan Thylogale billardierii je pro ně přeci jen velké sousto. Zato jsou zdivočelé a domácí kočky postrachem ptáků. Každý sedmý ptačí druh je tu ohroženým kvůli nim. Jak zmiňuje John C. Z. Woinarski z univerzity Charlese Darwina: „Každou noc jich tu uloví na 75 milionů.“