Přihlásit

Les mého dětství je pryč (Českobudějovický týden)

  • Kategorie: Zprávy z oboru myslivost

Poprvé na čekanou se do lesa Pavel Pletka z Okresního mysliveckého spolku v Českých Budějovicích vydal v pěti letech.
Od té doby se dle jeho slov ale les dost výrazně proměnil.

Jak se změnila za půlstoletí myslivost, byla otázka pro Pavla Pletku, jednatele Okresního mysliveckého spolku v Českých Budějovicích. Odpověď zněla: „Zásadně“.
Vývoj lovecké techniky se rozumí samo sebou. Nejdůležitější je však proměna lesa a zdaleka nejde jen o kůrovcovou pohromu.
„Měl jsem to štěstí, že jsem vyrůstal u dědy na slavětické hájence. Tři generace přede mnou byli hajní, tak jsem s nimi chodil na čekanou už v pěti letech. Po lesnické fakultě jsem sloužil v boletickém vojenském újezdu, jsem nimrod, takže ve svých 62 letech o zvěři něco vím. Bohužel nic veselého. Zvířata typická pro jižní Čechy mají namále, namísto nich se sem tlačí agresivní druhy. Ubývají zpěvní ptáci, přibývají loupeživé straky, srnčí celoročně ve velkém hyne, slepne a ztrácí plodnost kvůli všudypřítomným hybridům řepky, bažanty a kachny zabíjí botulismus, lišky poté, co přibyly po vymýcení vztekliny, padají na psinku, prašivinu a Aujezského chorobu přenášenou divočáky.
Zajícům se daří snad jen v oploceném areálu Temelína, kde nejsou predátoři a zemědělské stroje,“ říká.
Smutek v jeho hlase však nezpůsobuje touha po úlovcích.
Myslivce sice trofej potěší, ale dávno není středobodem jejich cest k posedu. Tím je obnova rovnováhy v lese, se kterou lov souvisí. Před pár desetiletími se vyřazovaly hlavně nevhodné a slabé kusy. Teď se chodí na přemnožené divočáky rochající si v kukuřičných lánech. Boj, ve kterém myslivci spíš prohrávají, se vede s psíkem mývalovitým a mývalem severním, kteří tu dřív nežili. V ničení hnízd a lovu drobných zvířat, které znáte z našich pohádek, jim sekundují nutrie a norci. Podle Pavla Pletky „si lidé myslí, že je to okrajový problém, jenže tito přivandrovalci podstatně snižují stavy původní zvěře.
Vloni myslivci v republice odlovili na pět tisíc prvních dvou šelem, které sem pronikly z východu a úspěšně se tu množí. Norků se ulovilo pět set a nutrií desetkrát víc, což je důsledek otevření klecí kožešinových farem po roce 1990.
Neplatí však, že jde o věčný svár myslivců a ochránců přírody. „Ano, do lesa jdeme s flintou, ale často je to jen kolorit,“ hájí se Pavel Pletka.
„Spíš se jdeme podívat, kde se co pase, zda je zakrmeno, jestli někde neleží zraněná zvěř.
Nejsem sám, kdo na čekané radši v klidu pozoruje srnce a hledá sám před sebou výmluvy, proč nevystřelit. Není to jenom tím, jak se člověk blíží k vlastnímu konci. Prostě s tou přírodou soucítím. Tlak na lesní zvěř je neslýchaný nejen kvůli mnohahektarovým monokulturám plným chemie, kde není šance utéct před sekací lištou či ataku invazivních druhů. Negativní roli má podle mě také institut zvláště chráněných živočichů, který nestanovuje, do jaké výše se bude populace chránit s tím, že po dosažení limitu už neúnosného pro ostatní druhy se ochrana sejme. Připomínám potíže s přemnoženými, leč chráněnými kormorány, bobry, teď s vydrami, které v polovině 80. let byly unikátem, o kterém psaly noviny, a nyní vylovují toky v neprospěch vzácných ryb,“ říká Pavel Pletka a pokračuje v nelichotivé realitě.
„Navíc dochází k trvalému rušení zvěře. Abych zametl před vlastním prahem: moderní výbava s nočním viděním umožňuje celoroční lov a eliminuje postřelení zvěře, avšak z etického hlediska to není jednoznačné, protože lovec je ve výhodě. Jenže to je jen jedna z příčin. Dřív lidé šli polní cestou s pejskem na vodítku, dnes dupou se psem na volno po muchomůrkách.
V lese rodiče učili děti šeptat, teď po svážnicích halasí cyklisté, řvou čtyřkolky a nad stromy létá dron. Kolem lesa sviští auta. Z místa klidu je Disneyland. Kluci, kteří dřív práskli po škole aktovkou a mazali si dělat do houští bunkr, nevstanou od počítače. Uměle odchovaná mláďata, které máma nenaučila žít v přírodě, hynou. Děti, které nebudou vzpomínat, jak žvýkaly pryskyřici a odpočítávaly kukačku, si vztah k lesu později těžko najdou.“
Myslivci tak pomalu ale jistě vymírají a ukazovat život v lese už bohužel není pomalu komu. „Jen si přeji, aby následná pokolení nedopadla jako kuřata z bažantnice,“ dodal na závěr Pavel Pletka.

Okresní myslivecký spolek

V minulosti byl lov vyhrazen pouze vlastníkům pozemků, hlavně z řad šlechty, klášterů a velkostatkářů. Nyní jde o hobby pro široké vrstvy obyvatel. Zájmy zdejších myslivců hájí Okresní myslivecký spolek v Českých Budějovicích jako samostatný právní subjekt Českomoravské myslivecké jednoty. Poskytuje právní a infomační servis 1 300 členům, z nichž necelou desetinu představují ženy, místním 123 mysliveckým spolkům a honebním společnostem. Jednota sdružuje také chovatele loveckých psů, trubače, vábiče, lovecké lukostřelce, sokolníky a dětské kluby. Českobudějovický spolek pořádá různé akce, 10. listopadu letošního roku nechal vysvětit v Bavorovicích novou kapličku sv. Huberta, patrona myslivců.

Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.

2°C

ČR - aktuální počasí

Část.zataženo

Vlhkost: 68%

Vítr: 25.75 km/h

  • 12 Pro 2018 2°C -2°C
  • 13 Pro 2018 0°C -3°C

Naši partneři

VLS