Na vzteklinu se stále umírá (Havlíčkobrodský deník)

Okénko veterináře

Činnost veterinárního lékaře v terénu, na jatkách, v mlékárnách, veterinárních ústavech i na jiných pracovištích směřuje k zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu. Síť ordinací a klinik pro malá zvířata tuto problematiku z určitého úhlu pohledu doplňuje. Nezastupitelnou úlohou veterinárního lékaře je i prevence a léčba nemoci přenosných ze zvířat na lidskou populaci. Na této úrovni je zásadní spolupráce s humánní službou, zdravotními ústavy a významnými pracovišti.
Práce praktických lékařů v terénu je vcelku velmi zajímavá, fyzicky v některých případech obtížná a zahrnuje syntézu poznatků a rychlé rozhodování při diagnostice poruch zdraví zvířat. Obzvláště práce v noci, při porodech a kolikách vyžadujících opakovanou návštěvu, musí hodně bavit, a ekonomické hledisko by nemělo být na prvním místě. Ovšem to je v dnešních podmínkách privátní veterinární praxe věc k diskusi.
Mezi závažnou zoonózu řadíme vzteklinu. Vzteklina patří k nejdéle známým nemocem vůbec. První dochovaný popis pochází z Mezopotámie z papyru esmuna (2300 let před n. l.). U zvířat onemocnění popsal Démokritos již 400 let před před n. l. Řecký název nemoci pochází z indoíránského výrazu, kde slovo rabhas znamená činit násilí.
Anulus Cornelius Celsus jako první doporučil účinnou profylaxi vztekliny excizí a kauterizací (vypálením) rány způsobené vzteklým zvířetem. V roce 1885 Luis Pasteur provedl první úspěšnou postexpoziční profylaxi vztekliny, jejíž princip se jako jediný účinný mechanismus boje s touto nemocí užívá dosud. Vlastní virus původce vztekliny byl poprvé spatřen až v roce 1962 elektronovým mikroskopem.
Česká republika patří od roku 2004 mezi země prosté vztekliny. Za touto skutečností se skrývá dlouhá a systematická práce veterinárních lékařů na všech úrovních a spolupráce s humánní službou (zdravotní ústavy). Hlavním vektorem vztekliny v krajině byla a v některých státech je stále liška obecná. Po příkladu likvidace vztekliny ve Švýcarsku se u nás v ČR v roce 1989 začalo s požerovou vakcinou (orální vakcinou). Orální vakcinace lišek trvala 20 let a skončila v roce 2009. Poslední případ vztekliny byl v ČR zaznamenám u lišky v dubnu v roce 2002.
Dlouhou tradicí a v otázce vztekliny klíčovou, je povinnost předvést zvíře, které poranilo člověka, ke klinickému vyšetření veterinárním lékařem. Provádí se první a pátý den po poranění člověka zvířetem. Riziko zavlečení vztekliny volně žijícími zvířaty z Polska či Rumunska je stále aktuální.
V roce 2015 byl diagnostikován jeden pozitivní případ vztekliny u netopýra večerního. Vzteklina netopýrů je považována za specifickou variantu nákazy, proto jejím výskytem není dotčen status státu prostého vztekliny.
V případě onemocnění vzteklinou je toto smrtelné. Světová zdravotnická organizace ročně eviduje mnoho úmrtí na vzteklinu. Smutné je to, že 30 až 50 procent zemřelých jsou děti ve věku do 15 let. Z toho velkou část tvoří nemocní pokousaní vzteklým psem.
Ochrana proti vzteklině má ve vyspělých zemích komplexní charakter a kromě pasivní a aktivní imunizace lidí se na ní podílí zejména intenzivní eradikace vztekliny u zvířat. S možným výskytem vztekliny na našem území je nutno nadále počítat.

MVDr. Zdeněk Šobáň