Dubčekovy vábničky přežily i koupel na Sibiři (hradecky.denik.cz)

Královéhradecko, Vidochov - Alois Vitvar, vedoucí polesí Pustá Proseč na Novopacku a myslivec, byl po válce prvním výrobcem vábniček na zvěř. První použil k ozvučení vábničky jazýček z plastu.

"U božích muk, které kdysi tvořily bývalou zemskou hranici Protektorátu, si členové Řádu svatého Huberta středočeské komendy společně s místními připomínají nadlesního Aloise Vitvara. Oblíbeného fořta a výrobce vábniček, které neměly v Evropě obdoby. A protože se dodnes nepodařilo vypátrat, kde má Alois Vitvar hrob, jeho příznivci na něho vzpomínají na nepřehlédnutelném místě.
Nadlesní Vitvar spravoval lesy obepínající Novou Paku včetně Vidochova. Byl to vynikající myslivec, organizátor lovů na zvěř, ale také člověk lidsky přístupný dřevorubcům i personálu. Tím se trvale zapsal do povědomí zdejších. Na důchod se Alois Vitvar přestěhoval do domu v areálu místní textilky ve Vidochově. Tam za ním jezdily davy nadšenců.
„Největšího uznání se mu dostalo za konstrukci svých vábniček. Poprvé použil k jejich ozvučení plátků z umělé hmoty. Své výrobky mohl v té době prodávat pouze prostřednictvím národního výboru, jinak by tato činnost byla nemyslitelná,“ vzpomínají Jiří Hrdlička, výrobce vábniček, a Václav Svoboda, interpret vábení, znalec a sběratel vábniček. Oba jezdí do Vidochova už deset let.
„Tohle je slavný Dubček,“ pyšní se svojí sbírkou vábniček František Václav Jelínek ze Stebna, vášnivý myslivec, básník, badatel i chovatel psů.

„Nadlesní Vitvar nikdy nevyráběl vábničky z parůžků, miloval obrobný proces, ale miloval i Alexandra Dubčeka. Tak mu vytvořil dvě vábničky z parůžků. Protože se ale Dubček nezavděčil a schválil pendrekový zákon, nakonec je nedostal,“ vypráví Jelínek a potutelně se usmívá.
„Mě v té době vyhodili z práce. Měl jsem dlouhou chvíli a tak jsem zajel za panem nadlesním. Bylo to v roce 1970,“ vzpomíná. „Tak jsme si povídali, on pochopil můj úděl a vábničky pro Dubčeka mně věnoval,“ chlubí se vzácnými exponáty. Ve vyprávění pokračuje sběratel vábniček Václav Svoboda.
„Skupině jsem naháněl sibiřské srnce. Vábničky jsem si půjčil od Františka. Fungovaly, i když nebyly přeladěné,“ odvíjí Svoboda nit dramatického příběhu, která se na vzdálené Sibiři málem přetrhla. Jeho život visel na vlásku.
„Byli jsme v pustinách, překonávali po kmeni horskou bystřinu. Všichni prošli a já tam zahučel i s vábničkami,“ popisuje chvíle, kdy bojoval o holý život.
„Tahali mě ven, odvezli na chatu. Nejbližší doktor byl 400 kilometrů, neměli jsme ani antibiotika. V nemocnici jsem pak strávil čtrnáct dnů a byl jsem šťastný, že mě z toho dostali,“ odvíjí vábničkář svůj příběh. Dubčekovy vábničky ledovou koupel přežily bez úhony.