Rozhovor týdne s jednatelem ČMMJ (Zemědělec)

* Jak se dívá Českomoravská myslivecká jednota na návrat vlka do naší přírody?

V dnešní krajině vlk ztratil plachost, pohybuje se mezi lidmi, a proto může být pro člověka, hlavně pro děti, reálným nebezpečím, Jsme navíc přesvědčeni, že část vlků, kteří se pohybují na území České republiky, byla vychována člověkem a pochází z chovů u lidí. Po státních orgánech ochrany přírody proto chceme, aby tyto chovy byly řádně registrovány a aby všichni jedinci v takovém chovu byli celý život evidováni, aby bylo zřejmé, co se s nimi děje. Což také nakonec ukládá zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114.

Dosavadní zkušenosti s vlkem jednoznačně ukazují, že by s ním mělo být zacházeno v rámci jakýchsi zón. To znamená rozdělit republiku na oblasti, kde je vlk skutečně žádoucí a kde ho budeme důsledně chránit, například na Šumavě, v Krušných horách a na dalších místech, a na další, hustě zabydlené civilizované oblasti, kde by měla existovat možnost, jak vlky v případě nutnosti regulovat. Ekologové a ochránci přírody, kteří stojí za návratem vlků do naší přírody, za jeho důsledky žádnou odpovědnost nemají, tedy ani za to, jestliže vlk někomu zadáví ovce nebo napadne dítě. Dnes jsou totiž pro vlky a další druhy šelem připraveny pouze záchranné programy, ale nikdo není připraven na to, když s těmito šelmami nastanou problémy. To ukázal i nedávný případ potulujícího se medvěda. Na takové problémy nejsou připraveny ani orgány ochrany přírody, ani nikdo další, takže vlastně nikdo zcela přesně neví, co v takových situacích dělat.

* Kolik je dnes u nás vlků a jaké škody působí?

Odhad počtu vlků na území České republiky se pohybuje kolem osmdesáti kusů. Pokud jde o škody, pro nás jako pro myslivce jde především o škody na zvěři. Bohužel, kam přijdou vlci, první zvěř, kterou zcela zlikvidují, jsou mufloni. Konkrétně například náš nejlepší chov muflonů je v současné době právě kvůli vlkům značně zdecimován, přitom se honosil nejlepšími trofejemi na světě. Škody, které vlci působí chovatelům, vlastně vidíme pouze z pohledu těch, za nimiž postižení farmáři chodí a žádají, abychom situaci řešili. Což nám ale zákon neumožňuje. K takovým škodám se musí rovně postavit stát, vyrovnat se s nimi a počítat s nimi a zároveň udělat účinná opatření, aby škodám zabránil či je výrazně omezil.

* Mají podobné problémy také v zahraničí a jak je řeší?

Celá Evropa je, dá se říci, poblázněná přísným chráněním těchto živočichů, přitom řada dalších živočišných druhů, například více než polovina hmyzu nebo ptáků v celé Evropě vymírá. Konkrétně v Německu či Francii mají v této oblasti problémy daleko větší než u nás. Ve Francii probíhají masivní demonstrace proti tomu, aby byly takto velké šelmy přísně chráněny, a nakonec Francie povolila i jejich odstřel. V Norsku, tedy ve zhruba tři tisíce kilometrů dlouhém státě, nedávno spočítali přes šedesát vlků, zatímco u nás jich odhadujeme na osmdesát, a přes čtyřicet z nich tamější vláda povolila odstřelit právě proto, aby předcházela problémům

* Je tedy třeba počet vlků a dalších predátorů na území České republiky regulovat?

Predátoři, jako jsou vlk, medvěd, rys nebo vydra, u nás nemají přirozené nepřátele a mají zde zatím dostatečnou potravní nabídku. Vzhledem k tomu se jim daří velmi dobře, jejich stavy jdou velmi rychle nahoru. Jenže mnoho dalších živočišných druhů z naší přírody současně mizí, zejména se výrazně snížil výskyt hmyzu, v důsledku toho ubývají ptáci, a nejen ti hmyzožraví, a problém začínají mít i dravci, protože nemají co žrát, například krahujci. Ve všem je třeba se řídit selským rozumem. Není přeci možné nechat rozmnožit některé druhy na úkor jiných. Takové chování přeci nemá žádnou logiku. Pokud zde chceme vlka či medvěda mít, musíme se s ním naučit žít, ale také musíme počítat i s tím, že k určité regulaci musí dojít.

Oldřich Přibík