Predátoři s kulovnicí (Týden)

Lovecká sezona je v plném proudu a myslivci, nadšenci i papaláši se zbraněmi obsadili tuzemské lesy. Trefit se do zvěře pro ně není problém – je totiž extrémně přemnožená. S nadcházející zimou navíc zejména jeleni a kanci nemají co žrát a po jejich nájezdech zůstávají miliardové škody.

Okousané větve, stromy bez kůry, rozryté louky a zahrady s dírami připomínající měsíční povrch. Ne, to není popis země po invazi vesmírných kobylek, ale důsledky přemnožení divoké zvěře, která ničí vše, co se zazelená. Taková situace panuje už léta třeba v okolí hory Studenec u České Kamenice v Lužických horách, kam se TÝDEN vydal na základě stížností tamních obyvatel. Zoufalí lidé z vesnic Kunratice, Lipnice, Studený a Líska už na svých zahradách vzdali pokusy cokoli pěstovat.
„Jeleni nám okoušou všechno, od jalovců po dvacetileté stromy. Každý rok mám škody za tisíce korun. Tu práci, co jsme na tom za desítky let udělali, nám ale nikdo nezaplatí,“ říká majitel chalupy v Lísce, jenž si nepřál uvést své jméno s ohledem na vlastní bezpečnost. Takřka každý druhý v tomto kraji je totiž nimrod – členy mysliveckých spolků jsou obecní zastupitelé, policisté i „lufťáci“. Lovci prý „obyčejné“ občany často zastrašují, aby v záležitosti zvěře nic nepodnikali, nesoudili se a nejlépe o problému vůbec nemluvili.
O hojných počtech zvěře jsme se přesvědčili i my. Na úpatí Studence a loukách okolo se to výstavními paroháči jen hemží. Už od cesty vedoucí obcí Lipnice jsme si mohli vyfotografovat asi stohlavé stádo. Nejde přitom o žádnou oboru. Jeleni se pasou nejen na tamních zahradách, ale běžně také vedle silnice. Za tmy musejí místní jezdit krokem, protože reflektory vábí zvěř a nezřídka to končí zdemolovanými automobily.

Podivné počty

Lokalita Studený vrch o rozloze 2195 hektarů, která sahá k výše zmíněným obcím, patří státnímu podniku Lesy ČR, jenž je takzvaným držitelem honitby. Ty majitelé pozemků obvykle pronajímají uživatelům lesů, většinou místním mysliveckým spolkům. Tento případ je ale jiný – uživatelem jsou samy Lesy ČR. V praxi to vypadá tak, že si sem jezdí zastřílet „papaláši“ a lovci z celé republiky.
Všichni to vědí, nikdo však neřekne nic bližšího. Hlavně nejmenovat. Všudypřítomné „teréňáky“ a v nich chlapi s dalekohledy a kulovnicemi nejsou zrovna přátelští. „Aby měli co střílet, jsou tu udržovány několikanásobné stavy zvěře. Střílejí se hlavně trofejní samci,“ řekl TÝDNU jeden z bývalých hajných.
Lesy ČR ani úřady však v oblasti Studence nevidí žádný problém. Podle Jiřího Hykše, vedoucího odboru životního prostředí na děčínském magistrátu, je v této honitbě normovaný stav jelení zvěře stanoven maximálně na dvacet kusů. Tomu oficiálně odpovídá číslo, které tam myslivci napočítali.
Pokud jde o ulovenou zvěř, pohybujeme se v jiné rovině. „V roce 2017 bylo v honitbě Studený vrch odloveno sedmadvacet kusů jelenů, sedmatřicet kusů laní a devětačtyřicet kusů kolouchů,“ přiznal Hykš. Celkem tedy loni v okolí Studence ulovili myslivci 113 zvířat – jelenů evropských (podle údajů Lesů ČR dokonce 119). Že na tom něco nesedí? Správně, když odečteme zastřelené kusy od napočítaných, dostaneme se na číslo minus třiadevadesát.
Podle norem tam má být deset divočáků. Přesně tolik se jich loni napočítalo. Myslivci jich ale v témže roce 75 zastřelili. Oficiálně se tak v lokalitě prohání 65 divočáků. Lesy ČR jakožto držitel i uživatel pozemků mají pro tento takřka okultní jev své vysvětlení. „Honitba Studený vrch na Studenci přímo navazuje na honitby Děčínska a honitbu národního parku České Švýcarsko. I přes každoroční razantní odlov zvěře v lesních honitbách Lesů ČR se v letním období opětovně zvyšují stavy zvěře v lokalitách pro ni atraktivních. Zvěř je takzvaně věcí ničí a je zcela běžné, že se v době sčítání zdržuje jinde, než je v době lovu,“ sdělila TÝDNU mluvčí státního podniku Eva Jouklová. Místní však potvrzují, že na stohlavá stáda zvěře lze v okolí Studence narazit v jakoukoli roční dobu.
Odlišnou interpretaci zvláštních počtů nabízejí i někteří politici. „Oficiální i neoficiální čísla lžou a všichni to vědí. Stanovené normy zvěře nikdo v republice nedodržuje,“ říká Daniel Pitek, člen předsednictva Strany zelených a soukromý zemědělec. Podle něho ani nelze kontrolovaně snižovat stavy zvěře, když nikdo neví, kolik jí ve skutečnosti je a jaký počet kusů lovci skolili. Myslivcům tento stav tmy pod svícnem prý navíc svým způsobem vyhovuje – když se pár desítek kusů „ztratí“, nikdo nemá šanci to zjistit.

Rekordní odstřely

Nadstavy zvěře potvrzují i oficiální čísla za celou republiku. Třeba divočáků bylo v našich zemích před půlstoletím napočítáno 1910 kusů, v roce 2016 už více než 62 tisíc. Loni to bylo o čtyři tisíce méně (viz Kolik zvěře se ulovilo v ČR). „U tohoto živočicha vzhledem ke způsobu jeho života se přesná čísla nedají ani odhadnout. Za relativně objektivní ukazatel lze považovat počty ulovených kusů, které jsou však závislé na mnoha faktorech, jako je výskyt afrického moru prasat, průběh zimy, druh pěstovaných zemědělských plodin v regionu, volnočasové aktivity lidí a pohyb domácích mazlíčků po honitbě,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zemědělství Armine Artouni.
Zejména kvůli morové epidemii v mysliveckém roce 2017/2018 padl v Česku historický rekord v úlovku černé zvěře. Odstřelem a odchytem bylo oficiálně uloveno přes 230 tisíc divočáků, což znamená téměř 30 kusů na tisíc hektarů nebo průměrně 40 kusů na každou honitbu. „A to bylo úlovku dosaženo v roce, kdy mnoho myslivců po předchozí sezoně tvrdilo, že divočáci nejsou! V roce, kdy jsme zaznamenali dva milníky české myslivosti: jedním byl první případ afrického moru prasat, druhým bylo historicky první zavedení plošného zástřelného,“ konstatuje Miloš Ježek z katedry myslivosti a lesnické zoologie České zemědělské univerzity v časopise Svět myslivosti.
Systém zástřelného, tedy odměn pro myslivce za ulovený kus, hodlá Ministerstvo zemědělství ČR pod vedením vášnivého nimroda Miroslava Tomana (za ČSSD) praktikovat i nadále. Resort má v současnosti připraven návrh novely nařízení vlády č. 30/2014 Sb., který stanovuje zástřelné ve výši dva tisíce korun za každý ulovený kus prasete divokého.
Podle Ježka se dají čekat enormní počty odlovů nejen černé zvěře i v dalších letech. To nejspíše v celé své nahotě odhalí nefunkčnost systému řízení myslivosti v České republice. „Iluze o odpovědných myslivcích jsem již ztratil, těch je skutečně jen hrstka, a pokud budeme dál vykazovat úlovky bez důsledných kontrolních metod, vyplácet zástřelné za ulovenou zvěř, vydávat pouze metodické pokyny bez jejich důsledné opory v zákoně, tak budeme snadno překonávat rekordy,“ tvrdí Ježek.

Manažerské selhání

Že situace začíná být neudržitelná, přiznávají i myslivci. „Jelení zvěř je v některých oblastech značně přemnožena, klasickou ukázkou nezvládnutí managementu lovu jsou Krušné hory,“ řekl již dříve TÝDNU Jiří Janota, předseda Českomoravské myslivecké jednoty.
Příčin zvířecí kalamity je několik. Jednou z nich je zmíněný chaos v kontrolování a evidenci stavů zvěře, který některým myslivcům do jisté míry vyhovuje. Prekérní situace jde i na vrub úředníků. Pro každou honitbu je předepsán a státní správou schválen plán určující, jaké druhy a v jakém počtu se mohou střílet. Vychází ze sčítaných stavů zvěře v dané lokalitě a předkládá ho nájemce či držitel honitby. Potíž je v tom, že udávané počty neodpovídají skutečnosti, jak jsme se ostatně přesvědčili i v případě oblasti Studený vrch. Úředníci v pověřených obcích podle Janoty mnohdy nemají lesnické ani myslivecké vzdělání a plány lovu schvalují skoro automaticky.
Navíc obecní zastupitelé jsou často zároveň i členy mysliveckých sdružení, tudíž vzniká konflikt zájmů. Povolení lovit úředníci vlastně udělují sami sobě a svým přátelům. Jen pro představu: v tuzemsku má platný lovecký průkaz více než 92 tisíc osob. Značná část jich je i mezi mocnými a vlivnými – dlouhodobě jsou vysoce koncentrovaní v parlamentu, vládě i byznysu (viz Lovící politici a podnikatelé).
Dalším důvodem udržování nadstavu zvěře je skutečnost, že držitelé (majitelé) honiteb vybírají jejich uživatele (myslivecké spolky) podle toho, jak velké nájemné jsou ochotni jim zaplatit. Myslivci se pak snaží peníze vydané za nájemné „nahonit“ na zvěři. „Abychom měli nějaký příjem, musíme mít určité množství zvěře, a nejlépe trofejové. V této podobě jde o začarovaný kruh,“ vysvětlil Jiří Janota.

Milionové škody

Za přemnoženou zvěř si tak trochu mohou i zemědělci. S velkoplošným hospodařením totiž došlo k výraznému poklesu počtu drobné zvěře, jako jsou bažanti, koroptve, kachny nebo zajíci. Z tohoto důvodu myslivci udržují o to větší stavy zvěře spárkaté.
Důsledkem jsou nejenom škody na zahradách a pozemcích soukromých vlastníků, ale hlavně na lesních porostech. Tam pak státu utíkají miliardy korun. Na jedné straně totiž investuje značné finanční prostředky do revitalizací lesů, na straně druhé zvěř takřka všechny tyto pokusy zničí.
Podle poslední Inventarizace škod za rok 2015, kterou zpracoval Ústav pro výzkum lesních ekosystémů (IFER), došlo kvůli zvěři k poškození 58,7 procenta mladých stromků. To je o 15 procent více než při předchozím šetření v roce 2010. Celkem tedy škody na lesnickém majetku dosáhly v roce 2015 zhruba 34 milionů korun. Podle lesníků je to však neoficiálně mnohonásobně více. Další újmy mají zemědělci – třeba ty způsobené prasetem divokým na polích činí ročně odhadem šest miliard korun.
Spočítat ztráty na soukromých pozemcích a zahradách ale lze jen těžko. Ministerstvo zemědělství i myslivci radí jejich vlastníkům, aby si svůj majetek oplotili. Háček je v tom, že kvalitní oplocení třeba půlhektarového pozemku přijde na stovky tisíc. Obyčejný plot z pletiva totiž nestačí. Navíc musí mít na výšku minimálně dva metry, aby ho jeleni nepřeskočili – zvlášť v zimě, kdy se vytvoří závěje, nemusí stačit ani dvoumetrová zeď.

***

Lovící politici a podnikatelé

** Jiří Blažek, člen výkonného výboru TOP 09, bývalý náměstek generální ředitelky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

** František Brožík, nynější místopředseda sněmovny za ČSSD. Před lety se proslavil citátem, který o jeho lovecké vášni říká snad vše: „Vztek si chodím vybíjet do lesa, kde střílím bažanty, srnce a muflony. Naučili mě to kamarádi a je to pro mě ta nejlepší relaxace – fantasticky si při tom vyčistím hlavu.“

** Pavel Dlouhý, podnikatel, bývalý člen výkonné rady ODS a místostarosta Hluboké nad Vltavou. Známý jako kníže nebo také „kmotr“ z Hluboké. Libuje si v cestách za trofejemi do Afriky. Jeho vztah k myslivosti ale dokresluje i jeho časté „úřadování“ v hlubocké restauraci Hubert plné paroží, vycpaných jeleních hlav a dalších trofejí.

** Marek Dospiva a Jaroslav Haščák, spolumajitelé finanční skupiny Penta

** Jan Fencl, bývalý ministr zemědělství za ČSSD. Za svého ministrování se rád pochlubil skolením mnoha trofejních kusů. Ulovil třináctiletého paroháče u Hluboké nad Vltavou, kam ho pozval tehdejší ředitel státního podniku Lesy ČR Hradec Králové Jiří Oliva. Podle některých zdrojů by za získání srovnatelné trofeje běžný zákazník státnímu podniku zaplatil kolem 800 tisíc korun.

** Tomáš Chrenek, byznysmen. Vyhnal lidi ze své obory Fláje, protože mu rušili tetřívka.

** Pavel Kořan, bývalý předseda ČSTV a dozorčí rady Sazky. Společnost Hájenka Křiniště, za niž vystupuje, dostala v minulosti podporu na národní přehlídku mysliveckých trubačů od vinařství

Kolby někdejšího šéfa Sazky Aleše Hušáka. Různé myslivecké „slavnosti sněženek“ rád pořádá dodnes. Naposledy na Křivoklátsku organizoval nultý ročník Dne svatého Eustacha.

** Karel Kuropata, kroměřížský podnikatel, stojí za pivovary PMS (Zubr, Litovel, Holba).

** Martin Kvietik, spolumajitel slovenské finanční skupiny Slavia Capital, které patří Agropodniku Jihlava.

** Leoš Novotný st., někdejší majitel společnosti Hamé. Věnuje se lovu hlavně ve své oboře v Radějově, za trofejemi ale jezdí po celém světě od Burkina Fasa přes Tanzanii, Botswanu až po Rusko. „Mám jedenadvacet medvědů. Je to obrovský adrenalin, kdy vás může zvíře zabít, když uděláte chybu,“ říká. Neopovrhne ani tygry nebo slony.

** Jaroslav Palas, bývalý předseda Českomoravské myslivecké jednoty, ministr zemědělství a senátor za ČSSD. Svého času se stal synonymem pro myslivecký lobbing. K jeho zálibám vedle lovu patří i vaření, nejčastěji samozřejmě ze zvěřiny. Vydal dokonce mysliveckou kuchařku.

** František Studénka, majitel firmy Signum

** Miroslav Toman, ministr zemědělství, bývalý šéf agrární i potravinářské komory. Šéf resortu zemědělství je vášnivý nimrod. V srpnu letošního roku jmenoval novou Mysliveckou radu coby svůj poradní sbor pro projednávání otázek souvisejících s myslivostí. „Stará“ rada exministra Mariana Jurečky byla zrušena.

Kamila Jušková