Patří myslivost na smetiště dějin? (agris.cz)

Procházením diskuze na facebooku a upoutal mne příspěvek jedné z pisatelek, který končil větou: „Myslivci patří na smetiště dějin“.

Obdobná vyjádření, podávaná možná i v jiné formě, registruje zajisté každý z nás delší dobu ve svém okolí a ve společnosti všeobecně. Pravdou je, že společnost v dnešní době je naladěna opravdu protimyslivecky. Generace spoluobčanů, vyrůstající v pohodlí městských aglomerací, dnes často nechápe, za jakým účelem je zvěř lovem usmrcována a proč se tak děje.

Chybou je, že nejsme schopni vysvětlit svému okolí opodstatnění myslivců a výkon práva myslivosti v dnešní době. Pro většinu z nás se jedná o volnočasovou aktivitu, kdy současně vykonáváme nezanedbatelnou službu pro společnost.

Obdobnou celospolečenskou službu prostřednictvím volnočasových aktivit vykonávají také včelaři, jenom přitom neusmrcují zvěř, pokud občas nedojde k neopatrnému zamáčknutí některé z včel.

Nemohu stejně tak říci, že by se rybáři potýkali s nevolí spoluobčanů ve vztahu k jejich koníčku. Zarybňováním revírů plní nezanedbatelnou službu pro zachování druhové pestrosti rybí osádky v našich tocích na straně jedné a současně poskytují nepřeberné množství volnočasových aktivit občanům na straně druhé. Jejich úlovky končí obdobně v kuchyních a stravovacích zařízeních, jako ty naše. Pravdou je, že někteří rybáři dnes provozují systém „chyť a pusť“.

Regulaci stavů zvěře v naší krajině zajišťuje stát a vlastníci pozemků také prostřednictvím svých zaměstnanců, kteří mají tuto činnost v náplni práce. Mnohdy se za tuto činnost vyplácejí nezanedbatelné finanční prostředky. V největší míře je však zajištěna pomoc myslivců, kteří tuto činnost vykonávají o své vlastní vůli a ve svém volném čase, a navíc do provozování této činnosti vkládají vlastní nemalé finanční prostředky.

V kulturně obhospodařované krajině byl člověk nucen převzít roli vrcholového predátora a regulátora přemnožené zvěře. I přes zbožná přání některých ekologických aktivistů a nevládních organizací nebude možno v dnešní vysoce urbanizované a přelidněné krajině zajistit regulaci zvěře pouze prostřednictvím vrcholových predátorů. Zde je, a jistě i bude, úkol pro nás, pro myslivce.

Výkonem práva myslivosti nelovíme pouze zvěř užitkovou, ale provádíme i regulaci stavů zvěře škodné. Domnívat se, že si příroda v budoucnu pomůže sama, je v silně urbanizované krajině střední Evropy pouhá utopie. Nelze se navrátit stovky let zpět a doufat, že dosáhneme uzavřeného cyklu, kdy díky vrcholovým predátorům a bez přispění člověka dosáhneme rovnovážného koloběhu života v krajině. V nejbližších desítkách let zůstane člověk i nadále hlavním regulátorem stavů zvěře.

Otázkou zůstává, jakou formu pro regulaci zvěře stát zvolí. Zda se i nadále bude držet současného pojetí nebo začne v budoucnu hledat jinou formu pro udržení rovnovážného stavu zvěře v krajině.

Nejsem přesvědčen, že ti, kteří volají po konci současného pojetí myslivosti, mají jasnou představu, jak budou dále hospodařit se zvěří. Možná představu nějakou mají, ale zcela jistě pro státní rozpočet výrazně dražší. Vize profesionálních lovců, placených z kapsy daňových poplatníků, je z ekonomického hlediska dnes absolutně nereálná.

Úloha regulace zvěře zůstane i nadále v našich rukou. Na nás je, abychom činnost myslivců obhájili a společnost přesvědčili o prospěšnosti naší činnosti. Kladu si otázku, zda si tento stav uvědomují i představitelé současné politické garnitury. Nezbývá nic jiného, než je o tom přesvědčit.

Ing. Jiří JANOTA, předseda Českomoravské myslivecké jednoty