Závist? Kdepak, říká sběrač utajených medailí (Mladá fronta DNES)

Ta střelnice mu nikdy příliš neseděla. „Střílelo se tam jako na horské dráze. Když jsme jeli kolem, často jsme se tam stavili a vždycky to bylo z půlky dobré a z půlky úplně špatné. Nevěděli jsme, čím to je,“ přibližuje Jiří Lipták dojmy ze sportoviště v rakouském Leobersdorfu.
Když to však bylo minulý týden nejvíc potřeba, našel brokový střelec z jihomoravských Rajhradic na neoblíbeném místě tu správnou mušku. „Trénink nenaznačoval žádnou hitparádu. Ale pak přijde závodní horečka, vyplaví se adrenalin a je to jiné. Při stoprocentní koncentraci to najednou šlo,“ líčí Lipták, který si na evropském šampionátu vystřílel bronz v disciplíně trap.
Tak trochu utajený bronz, chce se dodat. Zatímco třeba na právě probíhajícím mistrovství Evropy atletů vzbudí každá česká medaile značný ohlas, střelecké úspěchy zůstávají většinou skryty. „Ale že bych atletům záviděl, to určitě ne,“ ujišťuje Lipták. „My zase máme delší výdrž a ani v pětačtyřiceti letech není výjimečné střílet na světové úrovni.“ Na té se šestatřicetiletý hromotluk drží už pěkných pár roků, což dokazuje jeho kovový účet. Ten čítá dva bronzy z mistrovství světa spolu s dalšími dvěma bronzy a stříbrem z Eura, další „placky“ přinesl světový pohár. Ovšem přestože je trap olympijskou disciplínou a Liptákova sbírka obdivuhodná, za sportovní celebritu se považovat nemůže. „Když byl člověk malý a vybíral si sport, tak nad tímhle nepřemýšlel. Já mám střelbu rád. Táta i děda byli myslivci a k tomu střelba patří. Když mi bylo deset, vždycky jsem se těšil, jak s nimi pojedu na závody a budu se dívat na chlapy, jak střílí. A ve třinácti mě nechali vystřelit si taky,“ popisuje člen Komety Brno.
Z oblíbené kratochvíle se pro něj stalo živobytí. „Spadáme pod sportovní centrum ministerstva vnitra. Jsem vděčný, že nám umožňují se naplno věnovat tomu, co nás baví,“ sděluje Lipták. Ke sportovní slávě pro něj vede jediná cesta – uspět na olympiádě. Tak jako jeho kamarád David Kostelecký, který v Pekingu 2008 vystřelil zlato.
„Musím Davidovi poděkovat, protože mi dělá parťáka a dost mi pomáhá. Nevím, jestli bych se bez jeho rad dostal na takovou úroveň. Na to, že jsme konkurenti, spolu máme dobrý vztah. Táhneme to spolu už nějaký pátek a snad ještě vydržíme,“ doufá Lipták, jenž se v poslední době trefuje do asfaltových holubů lépe než známější kolega. „Nyní se daří mně, příště může být tahoun on. Ale hlavně bychom potřebovali pár mladých do týmu, abychom si mohli někdy odpočinout a v budoucnu nás někdo nahradil.“
Další výzvou je pro Liptáka olympiáda. Tu okusil v Londýně, naopak ta minulá mu unikla. O Tokio 2020 se začne střílet na podzimním mistrovství světa v Koreji.
Aby držel krok se špičkou, vypálí ročně 20 až 30 tisíc nábojů. A také musí dbát na to, aby zátěž s flintou zvládlo jeho tělo. „Že má člověk otlučené rameno a tvář, na to si zvykne. Ale z toho, jak je nahrbený, bolí záda. Proto s Davidem chodíme do fitka a děláme kompenzační cvičení,“ přibližuje Lipták.

***

„Když byl člověk malý a vybíral si sport, tak nad slávou nepřemýšlel.“ Jiří Lipták, brokový střelec

Robin Krutil