Asijská sršeň v západní Evropě: Agresorka bude do pár let u nás! (Epocha)

Spadeno mají asijské sršně hlavně na včelí úly
V dodávkách s exotickým zbožím se občas do Evropy dostanou i černí pasažéři v podobě nepůvodních druhů zvířat včetně těch nebezpečných, jako jsou třeba sršně.

V roce 2004 se do Evropy s dodávkou bonsají dostane sršeň asijská a pár let po ní ještě obávanější sršeň mandarinská. Malá, ale dravá. Co se týká jedu, je sršeň asijská (Vespa velutina nigrithorax) pro člověka stejně nebezpečná jako sršeň obecná (Vespa crabro). Rozdíl je hlavně v tom, že je vůči člověku útočnější a také vytrvalejší v pronásledování. Zatímco sršeň obecná to po pár desítkách metrech vzdá, tmavší a menší sršeň asijská vytrvá i několik set metrů. Vyznačuje se méně výraznými žlutými pruhy, než má sršeň obecná, a je také asi o centimetr menší. Zajímavé je, že si jako jediná ze sršní buduje dvě hnízda na jednu sezonu – první je provizorní a má sloužit k vychování určitého počtu jedinců. To následně opustí a staví si druhé, větší hnízdo. Spadeno mají asijské sršně hlavně na včelí úly. Jejich obyvatelky dokážou kompletně zlikvidovat během několika hodin. Z původního místa invaze ve Francii se šíří, podle údajů francouzských včelařů, každoročně asi o 100 km všemi směry. Česku se vyhýbají. Zatím. Podle vědců můžeme jejich první návštěvu na našem území očekávat v rozmezí tří až pěti let. Ze začátku má jít o jednotlivé nálezy, v hojnější míře k nám mají dorazit během pěti až osmi let.

Obryně mezi sršněmi

Pár let po své asijské kolegyni se do Evropy dostává i sršeň mandarinská (Vespa mandarinia), nejnebezpečnější a největší druh sršní na světě. Měří až 5 centimetrů a její jed dokáže zabít i člověka. Stačí jí k tomu několik žihadel, které díky vysoké koncentraci acetylcholinu v jedu navíc bolí jako čert. Smrtící látkou je mandarotoxin, který způsobuje zvyšování srdeční frekvence. Mandarinské sršně zabijí v Asii ročně několik desítek lidí. V České republice se naštěstí prozatím nevyskytují.

Jak na ně

Japonské včely se učí využít svoji početní převahu. Mandarinské sršně zabíjejí tím, že se na jednu sršeň sesype okolo 500 včel. Jelikož by jejich malá žihadla nepronikla kutikulou sršně, přicházejí s jiným způsobem, jak jí ublížit – kmitají křídly. Kmitáním zahřívají své svaly, tím i svou teplotu těla, která se vyšplhá na 47 °C. Sršně na takovou teplotu nejsou stavěné, a tak se uvaří zaživa. Kromě působení tepla se v klubku včel děje ještě něco dalšího, co přispívá k zabití sršně. K sršni zvenčí neproniká vzduch, zvyšuje se koncentrace oxidu uhličitého, který včely vydechují, a tak se sršeň udusí.

Pivo s cukrem

Evropské včely se sršním nejsou schopny samy bránit, a tak jim musí pomoci člověk. Protože likvidace hnízd zatím moc nepomáhá, zkoušejí drobní zemědělci jinou metodu. Zjara lákají královny na plastové láhve obsahující černé pivo s cukrem. Proti zmíněným sršním se dají použít i biologické zbraně v podobě teoretických přirozených nepřátel. I když tyto sršně v Evropě přirozené nepřátele nemají, jejich hnízda mohou v zimě vydrancovat někteří ptáci, jako žluny, sojky a sýkory. Včelojed lesní (Pernis apivorus) a vlha pestrá (Merops apiaster) dokážou ulovit několik jedinců. Vzhledem k velmi početným populacím, čítajícím i 20 000 jedinců sršní, je to ovšem zanedbatelná část.

Masožravá past

Vědci zjišťují, že masožravá rostlina špirlice dokáže nalákat asijskou sršeň, což je zajímavé, protože ostatní druhy sršní ani vos v její láčce nalezeny nebyly. Špirlice pochází ze Severní Ameriky, nikdy se s asijskou sršní nesetkala, a i přesto si vytvořila velmi selektivní léčku v podobě nektaru a feromonů. V současné době vědci zkoumají molekuly, jež tato rostlina uvolňuje do okolí, a doufají, že by mohly posloužit jako lákadlo do pasti na asijské sršně.

***

SRŠNÍ DODATEK

Na rozdíl od včel nemají sršně ani vosy zpětné háčky na žihadle, a proto mohou bodnout vícekrát.

Sršně se živí různými bezobratlými živočichy, ale také nektarem. Některé druhy loví živočišnou potravu jen pro své larvy, zatímco jsou samy býložravé.

Sršeň obecná je u nás chráněná.