Mláďata mají domov v lese (Děčínský deník)

Pro mnohé čtenáře není - červen, měsíc myslivosti - novinkou. Milovníci přírody také většinou ví, že se v této době rodí většina mladé zvěře, mezi kterou patří v pohraničních lesích především srnčí. Navíc pak spatřuje život také ostatní spárkatá zvěř, kam zařazujeme mláďata dančí, jelení, mufloní, černé apod. Tato reprodukce je základem zachování rodu jednotlivých druhů a týká se samozřejmě také drobné zvěře: zajíců, bažantů, koroptví apod. Ta část spoluobčanů, kteří se na svých procházkách po lesích a lukách s touto okrasou přírody již setkala, také ví, v jak nesnadných podmínkách moderní doby přežívá dospělá a také mladá generace. Nechci tímto příspěvkem čtenáře poučovat, ale seznámit je v tomto deníku s problémy, o kterých snad nebyli seznámeni a to s dalším cílem, společného zamyšlení nad možnými příčinami možného úhynu především srnčat. Jako opakovanou příčinu vyššího úhynu z dlouholeté praxe na úseku myslivosti - se bohužel - nejednou již stalo, že milovník toulek lesem může najednou uslyšet dost podivné, opakované pískání a ze zvědavosti se vydá směrem, odkud toto zaznívá a stává se, že někde pod okrajovým smrčkem eventuálně také poblíž lesní cesty, najde nečekanou příčinu. Uvidí tam odpočívající srnčátko - možná dvě - a má dojem, že srna- matka ho tam zanechala opuštěné. Většinou netuší, že srnče pískáním přivolává srnu, na kterou přišla v přírodě hodina porodu. Srnčátku je jak víme první hodiny života slabé, většinou odpočívá vleže a srna toho využívá k tomu, aby si odběhla především napít a trochu popást na nejbližší louce a až pak se vrací. Dá mu také napít potřebného mléka a pak si ho odvádí dál směrem k nejbližší houštince, kde mají klid. Jenže, ten kdo tyto srnčí problémy nezná, se domnívá, že je třeba srnčátku pomoci, buďto jej jen pohladí - čímž může odradit matku- srnu, která lidský pach nemá ráda a z povzdálí sleduje ruch kolem srnčátka - nebo a to je nejhorší, člověk vezme srnče do náruče, odnese domů, kde mu dá napít kravského mléka a v dobré vůli pak přináší nalezenci potravu vhodnou sice domácím zvířatům, ale působící srnčeti velmi časté silné průjmy apod. Navíc se někdy stává, že srnče, uschované v kůlně, ale s výběhem do zahrady, se pak stane bojácným kusem z předčasného kontaktu se zvědavými dětmi. Toto je nesprávné řešení a většina takto chovaných srnčat pak zbytečně uhyne z˙nepřirozených podmínek.

Jak v takové situaci správně reagovat?

Každopádně nalezené srnče nebrat do rukou a neodnášet domů. Jeho matka si mládě samozřejmě dle zvuků najde sama, jen co odezní lidský pach. Pak si ho v klidu odvede do klidové části revíru ihned potom, co se srnče postaví na vlastní běhy- nožky. Tam probíhá denní přikrmování jejím mlékem, později ho zavádí na bylinnou potravu. Tam ho také chrání před predátory, kterými jsou lišky, jezevci, divočáci a toulaví psi atd. Nejrozumnější proto je nechat srnče na místě nálezu, pak zajít k nejbližšímu myslivci či lesákovi, nález nahlásit a pak jít s ním na místo nálezu. Stává se, že v mezičase si mládě matka našla sama a již odvedla do vhodnějšího úkrytu v bezpečnějším úkrytu lesní houštiny. Podle mysliveckého zákona není dovoleno odnášet nalezenou zvěř domů. A myslivec ví, jak a kam v lese přemístit nalezence tak, aby při přemisťování v lese byl náš, lidský pach co nejmenší a naše radost ze zachování života další srnčí generace, co největší. Děkuji těm, kdož správně pochopili... Jsou ještě další příčiny zvyšujících se úhynů nejen mladé zvěře, ale o tom snad až tehdy, bude o tyto zájem vás, čtenářů.

Miroslav Jemelka senior

[V L T A V A+P N P R E S S+L A B E]